Krásny rozhovor o TČM.:) http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_6/b_6_eeska_lekaoka_v_eini.html


Když se řekne čínská medicína, tak všichni vidí jehličky - akupunkturu. Teď čím dál více lidí ví, že k tomu patří bylinky. Co ještě?
Čínská medicína je jako dlouhověká želva, která má krunýř s tělem a čtyři packy. Jedna ta packa je akupunktura, jedna jsou byliny, jedna cvičení a jedna jsou masáže. A s bylinami je organicky spjatá ještě dietetika. Protože v čínské medicíně se nikdy nedělala hranice mezi fytoterapií a dietetikou, vždy to bylo dohromady. Také tradiční název pro bylinné směsi není čaje, ale polévky, protože ony se skutečně vaří. Tam nejde o pouhé louhování. Ale to nejdůležitější z čínské medicíny je právě tělo téhle pomyslné želvy. A to jsou filosofické základy, tedy taoismus a všechny teorie vycházející z kategorií jin a jang a jejich interakcí. Protože v čínské medicíně je na prvním místě duševní stav. A za primární příčinu všech nemocí jsou pokládány či čing, což znamená excesy sedmi emocí, což je hněv či závist, splín či nadměrné přemýšlení, strach až děs, úzkost, smutek, hysterie či přehnané radovánky apod. V Nej-ťingu je doslova řečeno, že člověka mohou bičovat ostré větry a krupobití, sužovat zima, ale je-li v jeho nitru harmonie, tak jak může nemoc přijít? Z téhle filosofie pak vyplývá určitý zdravý styl života, kdy platí, že žádná emoce nesmí trvat příliš dlouhou dobu a v příliš silné intenzitě, a člověk by měl dodržovat určité morální zásady, aby jeho duch byl klidný a v pohodě. Např. nesmí příliš toužit po věcech atd. A z toho vlastně vyplývá i prevence.

Z toho plyne, že čínská medicína sice termín "psychosomatický" nepoužívá, ale o vlivu dobré nálady na člověka velmi dobře ví, že?
Měli jsme třeba přednášky universitního profesora, který se zabývá interní medicínou. A v jeho výuce, ale i v přednáškách všech jeho kolegů, bylo naprosto samozřejmé doporučení, např. že pacienti by se měli vyvarovat nadměrným emocím, nebo zejména nepropadat vzteku či smutku atd. Každá emoce souvisí s určitým orgánem i s určitými nemocemi. To je organicky spjato i s nejsoučasnější čínskou medicínou. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Je to pro ně samozřejmost. Také jsme se byli podívat v nemocnici, a tam na všech odděleních (pro děti i dospělé) podporují, nejen že dovolují, ale dokonce doporučují přítomnost příbuzných u pacienta, protože tvrdí, že pacient je tak v lepší duševní pohodě a proto se uzdravuje rychleji.


Další věc, která mě zaujala - při vyšetřování a masáži malých dětí se vše dělo na klíně maminky. Třeba zásada v naší pediatrii, že dítě by se mělo na vyšetření oddělit od matky, zde nebyla vůbec respektována a přitom to fungovalo bezvadně. Řekla bych, že čínská paní pediatrička to naopak zvládala tímto způsobem rychleji.