Odporucam tuto publikaciu, vsetko je podlozene archivnymi zaznamami, takze ziadna konspiracia....
http://www.news.sk/rss/link/2012/07/5121325/kniha-nacisticke-koreny-bruselske-eu-v-cestine-archivy-promluvily/

Konec demokracie
a návrat do středověku
Pro nevěřící Tomáše možná nebude na škodu, když si na tomto
místě zopakujeme proces volby prvního prezidenta a ministra za-
hraničí bruselské EU:
1. Evropské národy byly vyloučeny z rozhodovacího procesu.
2. Noví evropští “monarchové” byli vybráni kruhem elitních zá-
stupců korporačních zájmů.
3. Slavnostní výběr probíhal v luxusním aristokratickém pro-
středí na zámku Vall Duchesse na předměstí Bruselu.
4. Francouzský prezident Sarkozy (Nicolas Paul Stéphane Sar-
közy de Nagy-Bocsa), potomek nízké maďarské šlechty, se
přitom činil v roli slavnostního ‘obřadníka’.
5. Catherine Ashtonová byla ‘korunována’ a stala se novou krá-
lovnou.
6. ‚Královská koruna’ spočinula na hlavě i dalšího hodnostáře,
jehož jméno prozrazuje šlechtický původ, Hermana van Rom-
puye. Ten povládne jako dočasný ‘monarcha’, dokud výše
zmíněný šlechtic poté, co např. vypukne nějaká mezinárodní
krize, nezasedne na královský trůn sám.
Ve skutečnosti, systém vlády EU vrhá veškeré výdobytky demo-
kracie evropské civilizace o tisíc let zpátky, čímž se celý evropský
kontinent opět ocitá v nejhlubším středověku, kdy autokratičtí mo-
narchové vládli Evropě bez jakékoli demokratické kontroly.

Vzdaly se evropské národy staletí
demokracie dobrovolně?
Pro petrochemický a farmaceutický Kartel je ‘bruselská EU’
pouze operační základnou, z níž hodlá za použití své politické,
ekonomické a - bude-li zapotřebí - i vojenské síly dobýt svět. S
tímto cílem na vědomí se Kartel momentálně snaží vyvézt nede-
mokratický útvar ‚bruselské EU‘ do dalších regionů světa. Např.
Africká unie byla vytvořena přesně podle modelu ‚bruselské EU‘
včetně ‚Africké (AU) Komise‘!
Političtí satrapové Kartelu teatrálně předvádějí ‚bruselskou EU‘
jako modelový případ demokracie a míru v 21. století. Už na zá-
kladě jejich globální kampaně by národy celého světa mohly zís-
kat dojem, že ‚bruselská EU‘ byla schválena evropskými národy
v demokratických volbách a že její politické orgány jsou odrazem
jejich vůle.
Nic nemůže být pravdě vzdálenější. Skutečná fakta vrhají charak-
teristické světlo na fundamentálně nedemokratickou povahu ‚bru-
selské EU‘ – což by mělo být dostatečným varováním pro celý svět:
• Jedinou zemí, v níž lid měl možnost volit o ‚Lisabonské
smlouvě‘ – zmocňovacím zákonu ‚bruselské EU‘ – bylo Irsko,
jehož obyvatelstvo činí méně než 1% (!) celkové populace Ev-
ropy. Ale i toto hlasování bylo pouhou šarádou demokracie: v
červnu 2008 irský lid odmítl konstrukci ‚bruselské EU‘ jasným
a hlasitým ‚Ne‘. Jenže političtí satrapové Kartelu v ‚bruselské
EU‘ se rozhodli toto hlasování ignorovat. Podplatili irskou
vládu, aby nechala hlasovat v druhém referendu, v němž si vy-
nutili v hlasování ‚Ano‘ tím, že satrapové Kartelu investovali zá-
vratné sumy do politického systému v Dublinu.
• Víc než 99% evropské populace – víc než 500 milionů lidí –
bylo upřeno právo demokraticky volit o podpisu ‘Lisabonské
smlouvy‘ v lidovém referendu.
Strategické cíle Kartelu
Na předchozích stránkách jsme shrnuli, podle jakých plánů petro-
chemický a farmaceutický Kartel vytvářel bruselskou EU. Je zřejmé,
že tento odvážný manévr nebyl náhodný, ale že se zakládal na hlu-
bokých ekonomických motivech. Na této stránce vám vysvětlíme
všechna proč ‘bruselské EU’. Finanční skupiny, stojící za petroche-
mickým a farmaceutickým Kartelem, mají zájem kontrolovat obrov-
ské globální trhy, jež ovlivňují doslova a do písmene všechny
stránky lidského života. Nejlepším příkladem jsou oblasti potravin,
zdravotnictví a energie. V průběhu minulého století petrochemický
a farmaceutický Kartel expandoval své trhy v těchto třech oblastech
na multibilionový dolarový investiční obchod. Výstavba těchto ob-
rovských globálních trhů se zakládala na dvou strategických ná-
strojích: zaprvé, na použití patentů jako nástroje monopolizace trhů.
Za druhé, na dezinformaci veřejnosti s cílem udržovat lid ve stavu
naprostého analfabetizmu ohledně alternativních možností. Výsled-
kem toho bylo, že každý v industrializovaných regionech světa dnes
platí zhruba třetinu svého čistého příjmu jako „daň“ Kartelu.
Počátkem 21. století je Kartel konfrontován s fundamentálně novou
výzvou: všechny jeho klíčové trhy – petrochemický, farmaceutický,
zemědělský a geneticky manipulované produkty – začínají být
ohrožovány novými technologiemi, které jsou nebezpečím, jež na-
konec odstraní existující monopolizované globální trhy, zakládající
se na jejich patentech. V této situaci finanční zájmy, skrývající se
za Kartelem, jsou si velmi dobře vědomy toho, že multibilionový
dolarový obchod nemůže v demokracii přežít. Proto je nedemokra-
tická konstrukce bruselské EU strategickým krokem směrem k na-
stolení globální totality, operující v zájmu korporací.
Začátkem 21. století se lidstvo nachází na rozcestí. Musí se rozhod-
nout, zda hodlá dopustit, aby zájmy petrochemického a farmaceu-
tického Kartelu i nadále dominovaly naše životy tím, že nám budou
vnucovat vesměs zastaralé technologie – anebo, zda jsme připra-
veni se osvobodit od tohoto jha tím, že využijeme nových, nezávis-
lých a únosných technologií, jako jsou obnovitelné zdroje energie,
přírodní a vědecky založené ekologické a organické zemědělství.
Dnešní Evropa – zítřejší svět
Dva měsíce před nabytím platnosti Lisabonské smlouvy, političtí
satrapové petrochemického a farmaceutického Kartelu nenechali
nikoho na pochybách o svých globálních ambicích. 7. října 2009
anglický deník Daily Telegraph zveřejnil článek s názvem EU
chystá plány, jak samu sebe nastolit jako ‚světovou velmoc‘. Pa-
kliže Kartel prosadí svou, bruselská EU se stane pouhým odrazo-
vým můstkem k upevnění ekonomického a politického uchvácení
moci ve světě.
Podle článku v Daily Telegraphu první velvyslanectví této nede-
mokratické konstrukce byla plánována pro strategické lokality,
jako jsou New York (sídlo OSN), Adis Abeba (sídlo Africké unie),
a Kábul (oblast zájmu vzhledem k pokračující válce v Afghánis-
tánu) – ještě než Lisabonská smlouva vstoupila v platnost.
Jenže už dlouho před návrhem Lisabonské smlouvy se Kartel po-
koušel exportovat politickou konstrukci bruselské EU jako model,
jehož cílem bylo rozšířit oblast svého vlivu na všechny kontinenty.
• Africká unie. Architekti Africké unie (AU) se netajili skutečností,
že AU byla modelována podle Evropské unie – s prakticky iden-
tickými strukturami včetně tak zvané ‚Komise AU‘. Stálým sídlem
této komise je Adis Abeba v Etiopii – zřejmě plánovaná jako
‚africký Brusel‘.
• ASEAN. Roku 2009, lídři východoasijských zemí oznámili, že
položili základy k bloku ve stylu EU, který bude zahrnovat polo-
vinu světové populace. Jejich plány byly ozvěnou těch, které na-
stínil australský premiér Kevin Rudd již roku 2008.
Prosazování patentů na léčiva jako
klíčová složka globální ekonomické kontroly
V historii se světové války vždycky vedly pomocí zbraní a bomb,
s cílem dobýt a kontrolovat ostatní země. Na rozdíl ode dneška,
kdy se klíčovými nástroji k dosažení globální kontroly stávají eko-
nomické a právní nástroje, používané jako prostředky k dobytí
nejen vlád a ekonomik, ale I společností a národů.
Klíčovými ekonomickými nástroji ‚bruselské EU‘ jsou patenty:
především patenty na chemikálie, farmaceutické výrobky, gene-
ticky manipulovanou sadbu a další výrobky vyspělých technologií.
Nejlukrativnější patenty ze všech jsou patenty na farmaceutické pro-
dukty. Roku 2008 např. dosáhl celkový globální prodej farmaceutic-
kých výrobků 773 milionů dolarů – suma, přesahující kombinovaný
hrubý domácí produkt (HDP) stovky nejchudších zemí světa.
Dá rozum, že když se bude vybírat první ministr zahraničních věcí
EU, Kartel si vybere někoho, kdo má v dané oblasti už nějaké
zkušenosti.
Catherine Ashtonová, ve své předchozí funkci eurokomisařka pro
obchod, hrála ústřední úlohu v opakované konfiskaci farmaceu-
tických výrobků v evropských přístavech, které pocházely z Indie
a byly určeny pro spotřebitele v afrických a latinskoamerických
zemích. Jediný důvod konfiskace: léčiva byla vyrobena indickými
společnostmi, specializovanými na výrobu generik, tj. léčiv, na
které se už nevztahují patenty. Tato generika – mimochodem je-
diná, které si chudé rozvojové země mohou dopřát – ohrožují
zisky, generované patentovanými léčivy a vyráběné evropskými
farmaceutickými koncerny

Catherine Ashtonová byla jmenována jako
eurokomisařka pro obchod roku 2008. V
tomto úřadě jednou z jejích hlavních funkcí
bylo dohlížet na mezinárodní trh a prosadit
uplatněním patentů na léčiva globální eko-
nomickou a politickou kontrolu – zajišťujíc
tak závislost rozvojových zemí na patento-
vaných farmaceutických produktech evrop-
ských exportérů.
Její nedávné jmenování ministryní zahraničí
EU a viceprezidentkou Komise jí umožní
plnit tuto úlohu s ještě razantnějším dopa-
dem na svět.
(otrasna zena)

Hlavní strůjce bruselské EU
Otázka, která musí být naléhavě zodpovězena, je: jak mohli
strůjci bruselské EU vybudovat tak nedemokratický útvar zevnitř
demokratických evropských zemí – a hlavně, kdo byli tito pá-
nové? Ve skutečnosti byl klíčovým architektem bruselské EU Wal-
ter Hallstein (1901-1982), prominentní advokát už v nacistickém
Německu.
V červnu roku 1938 se tento právník např. zúčastnil mezistátních
jednání mezi nacistickým Německem a fašistickou Itálií s cílem
učinit z jejich agresivních ideologií základnu pro budoucí Evropu.
V lednu 1939, jen několik měsíců poté, co 2. světovou válku vy-
volala zlověstná koalice IG Farben (největší petrochemický a far-
maceutický Kartel doby) s nacisty, se Hallstein blýskl historickým
projevem, v němž dopodrobna nastínil právní strukturu Evropy
pod kontrolou koalice nacistů s IG Farben.
Roku 1941 se Hallstein stal děkanem Právní a ekonomické fa-
kulty Univerzity ve Frankfurtu n. Mohanem. To nebylo náhodou,
protože v tomto městě se zároveň nacházelo ústředí koncernu
IG Farben. O několik let později, během tribunálu s válečnými zlo-
činci v Norimberku, vyšlo najevo, že právě v centrále IG Farben
bylo ekonomické dobytí Evropy plánováno a implementováno –
pomocí patentů, které byly klíčovými právními nástroji ekono-
mické kontroly.
Roku 1950, poté, co Hallstein spojence obelhal ohledně své na-
cistické minulosti, se stal poradcem západoněmeckého kancléře
Adenauera a hlavním koordinátorem zahraniční politiky západo-
německé vlády. Výsledkem jeho předchozích rozsáhlých zkuše-
ností při plánování Evropy pod vládou Kartelu a nacistů bylo, že
se nakonec stal klíčovým architektem bruselské EU.
25. března 1957 byl Hallstein jedním z dvanácti signatářů Řím-
ských smluv – zakládajícího dokumentu bruselské EU. Roku
1958 byl jmenován prvním prezidentem Komise EU – funkce, kte-
rou zastával po dobu celého následujícího desetiletí.
Dnešní bruselská EU je vybudovaná na sérii předchozích orga-
nizací, z nichž postupně vznikal soudobý útvar. První cyklus or-
ganizací byl dokončen r. 1950 a zahrnoval Evropské sdružení uhlí
a oceli (ESUO), též nazývané Evropská montánní unie (EMU)
roku 1951, Evropské obranné společenství (EOS) (projekt, který
byl odmítnutý francouzským parlamentem r. 1954), Evropské hos-
podářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro jader-
nou energii (EAEC resp. EURATOM) r. 1957.
1. Jejich hnacím agregátem byl německý petrochemický a farma-
ceutický Kartel – po porážce koalice nacistů s IG Farben r. 1945
– usiluje o organizaci svého dalšího pokusu o dobytí Evropy.
2. Jednotlivá znění smlouvy byla připravována právními satrapy
petrochemického a farmaceutického Kartelu, především Wal-
terem Hallsteinem, s cílem zajistit diktátorskou strukturu, po-
třebnou pro realizaci toho dobyvačného plánu.
3. Pět dalších evropských zemí: Francie, Itálie a země Beneluxu se
staly obětí vábničky a přidaly se k tomuto ‘Společenství’, slibující
jim klamnou vizi míru, bezpečnosti a hospodářské prosperity.
‘Sicilská šestka’ –
Rozhodující přípravné setkání pro ‘Evropské hospodářské spole-
čenství’ se konalo 1. - 3. června 1955 v Messině na Sicílii. Účastníci
tohoto setkání vešli do povědomí veřejnosti jako ‘Sicilská šestka’.
Gaetano Martino, MD, Itálie. Hostitel konference.
Formální právní vzdělání: žádné.
Před 2. svět. válkou a během ní: člen Mussoliniho
fašistického hnutí.
Po 2. světové válce kariéra jako člen ‘Sicilské šestky’.
Antoine Pinay, Francie.
Formální právní vzdělání: žádné.
Za 2. světové války: člen ‘Národního výboru re-
žimu Vichy’ – francouzské loutkové vlády, nasto-
lené koalicí nacistů s Kartelem v okupované
Francii.
Joseph Bech, Belgie.
Vzdělání: právní fakulta
Povolání: roku 1914, kdy získal atestaci jako ad-
vokát, se stal poslancem pravicově orientované
strany. Během své kariéry zastával různé poli-
tické funkce.
Willem Beyen, Nizozemsko.
Vzdělání: právní fakulta
Povolání: obchodní ředitel (Phillips, Unilever),
bankéř, různé politické funkce.
Paul-Henri Spaak, Lucembursko.
Vzdělání: právní fakulta
Povolání: několik let soukromé právní praxe.
Od r. 1925 v různých politických funkcích.
Nedostatečná právní praxe
těchto pěti ‘otců zakladatelů’
‚bruselské EU‘ je dokonalým
protikladem kvalifikace še-
stého člena, Waltera Hal-
lsteina.
V době podpisu ‚Římských
smluv‘ měl Hallstein třiceti-
letou zkušenost v oblasti vzdělání, výuky a výzkumu na němec-
kých právních fakultách a ústavech se specializací na srovnávací
mezinárodní právo a ekonomiku:
• Studium na právní fakultě universit v Bonnu a Mnichově,
promoce na doktora práv berlínské univerzity.
• Elitní studium ‘srovnávacího mezinárodního práva’ v ‘Ústavu
císaře Viléma’ v Berlíně, financovaném Kartelem IG Farben.‘
• Téměř 20 let děkanem právní a ekonomické fakulty na univer-
sitách v Rostocku a Frankfurtu n. Mohanem.
Pohled na doklady z Hallsteinova životopisu svědčí o tom, kdo
opravdu tahal za nitky při tvorbě právní základny ‚bruselské EU’.
Hallstein a projekt ‘Spálené země’
Ptáte se, jak se mohl Hallstein se svou temnou minulostí promi-
nentního protagonisty koalice nacistů s Kartelem stát hlavním ar-
chitektem ‚bruselské EU‘ a prvním prezidentem Komise EU?
Odpověď na tuto otázku je překvapivě jednoduchá: za prvé, Hal-
lstein lhal vysokému spojeneckému komisaři v poválečném Ně-
mecku o svém členství v různých nacistických organizacích. Za
druhé si musel být jist, že jeho četné publikace a prezentace, jimiž
jako křižák Kartelu podporoval dobytí Evropy koalicí nacistů a
Kartelu, budou včas likvidovány.
Na následující stránce je otištěn výtisk z Německé národní kni-
hovny, přičemž při vyhledávání bylo použito hesla ‚Walter Hal-
lstein‘. Tato největší internetová knihovna v Německu poskytuje
seznam následujících informace o jeho publikační činnosti:
• před rokem 1933 (tj. rok uchvácení moci koalicí nacistů s
Kartelem v Německu) najdeme jednu jedinou publikaci.
• Po roce 1945 a porážce koalice nacistů s Kartelem
najdeme víc než 100 Hallsteinových knih a publikací.
• Udivující je, že v letech 1933 a 1945, vládě teroru koalice
nacistů a Kartelu, najdeme opět jen jednu jedinou Hallsteinovu
publikaci. Tento absurdně krátký výčet jedné publikace za 12
(!) let si zasluhuje vysvětlení: v této době byl Hallstein děkanem
právní fakulty na dvou velkých německých univerzitách.
Jediné vysvětlení této skutečnosti je, že Hallstein se svými kom-
plici z Kartelu se postarali o to, aby žádný z jeho projevů, ani
žádná jeho publikace ve prospěch koalice nacistů a Kartelu ne-
přežila. Tato politika ‚spálené země‘ byla podmínkou Hallsteinova
poválečného politického vzestupu a kariéry otce zakladatele ‚bru-
selské EU‘.
Odborník Kartelu na patenty - C.F. Ophüls...
Hallstein nebyl ve své úloze jako hlavní
strůjce ‘bruselské EU’ očividně sám. Obklo-
pil se právnickým týmem technokratů, kteří
už měli jako satrapové a nástroje nacistické
koalice s Kartelem až do roku 1945 nemalé
zkušenosti.
Jelikož klíčové nástroje Kartelu k zabezpe-
čení budoucí kontroly Evropy byly patenty,
nepřekvapuje, že pravou rukou Hallsteina
se stal odborník na patentové právo.
Za nacistického režimu byl Carl Friedrich Ophüls předním ex-
pertem důležitého Patentového soudu ve Frankfurtu n. Mohanem,
městě, v němž měl koncern IG Farben své hlavní sídlo. V této roli
Ophüls byl důvěrně obeznámen se všemi patentovými rozepřemi
ohledně toho, jakým způsobem Kartel IG Farben plenil a likvidoval
chemický průmysl v dobytých zemích. Tato skutečnost mu samoz-
řejmě propůjčila nezbytnou kvalifikaci pro další pokus Kartelu o
dobytí Evropy.
Z denacifikačního dotazníku spojeneckých sil z roku 1946 vyplývá,
že Ophüls byl členem nacistické strany NSDAP, číslo členského prů-
kazu 2 399061 (viz dokument A). Jeho nacistickou minulost bezpeč-
nostní kancelář spojeneckých sil roku 1947 charakterizovala takto:
„Zjistili jsme, že tento jedinec nebyl za války vládou shledán za hod-
ného zaměstnání vyjma obyčejné dělnické práce“ (viz dokument B).
Nicméně podle Hallsteinova úsudku, Ophülsova kvalifikace byla
přesně pravým opakem ‚obyčejné dělnické práce‘. Společně s
Gerhardem Schidermairem, členem nechvalně známého Schider-
mairova klanu nacistických advokátů – u Hallsteina to Ophuels
během jednoho roku (1949) dotáhl na ‚doktora‘ a ‚profesora‘ práv-
nické fakulty na univerzitě ve Frankfurtu n. Mohanem. O rok poz-
ději v roce 1950 byl Ophüls jmenován ‚velvyslancem v Bruselu‘,
kde se stal Hallsteinovou pravou rukou při výstavbě ‚bruselské EU‘.
My, národy Evropy, máme uznat, že založení Evropského soudního
dvora - nejvyššího legislativního orgánu dnešní ‚bruselské EU‘ –
byl vypracován a legalizován satrapy koalice nacistů a Kartelu,
včetně zapsaných a aktivních členů nacistické strany NSDAP. Půl
století byl Kartel s to, krýt děsivou šarádu svých politických satrapů.
Teď, kdy pravda konečně vychází najevo, demokratické legitimitě
‚bruselské EU’ zvoní hrana. Žádná demokratická organizace, žádný
volič už nemohou ignorovat tuhle kapitolu zločinecké minulosti.