Asi myslela dvojsiričitan draselný. Predáva sa pod názvom BORKEN. Na nakladanú zeleninu ide 5g na 10l. Viac som o tom nenašla.

Alebo pyrosiricitan draselny ?

Použi "Prípravok proti kysnutiu a plesni" okolo 0,16-0,22 centu na 5 litrov, predávajú v potravinách

Alebo v potravinách majú Petol, moja mama do dáva do lekvárov a iných zaváranín proti plesni a skysnutiu.

Pokial nedavas do tekvice ocot, tak preto ti vykysne, mozes skusit ju sterilizovat dva krat den po dni, ako sa odporuca hrasok, ja by som tam zbytocne chemiu nedavala. Napr. ja tekvicu iba mrazim a je najlepsia, ako cerstva.

Ďakujem všetkým. Vyskúšam. Iveta

Je nejaka nahrada za tento chemicky vyrobok, ktory by mal pri zavarani potravin taku ulohu, ako pyrosiričitan draselný? Je to len predsa chemia. Mozno je aj nieco na prirodnej baze, poradite?

Skus cuketu volne nasypat do pohara, nestlacat. Calamada vzdy skysne, ked sa natlaci, musi sa nasypat volne. Ak pouzijes Borken, netreba zavarat, staci volne nasypat do suda. V sude robim calamadu, este neskysla.

A čo je Borken? to nie je len obchodné označenie nejakého konzerváku?
buď sa vytvorí kyslé prostredie -kyselina octová
alebo sa choroboplodné zárodky zlikvidujú tepelným spracovaním nad 93oC
alebo sa vytvoria podmienky na mliečne kvasenie -kapusta
alebo sa tam rypne chemická látka nech volá akokoľvek ale to už nie je prírodná báza
alebo sa použije kombinácia všetkých týchto možností

Zabudol si na konzervaciu liehom. A co je ocot? Nie je to chemikalia?

Z wikipedie:
Var není plně účinná metoda sterilizace.

Nezabudol, ale nie je najvhodnejšie konzumovať takto konzervované ovocie školou povinným deťom a pred jazdou.
Ak sa niečo v prírode vyskytuje milióny rokov tak to nemôže byť škodlivé, (respektíve môže ak ho vyrobíš v demižoniku v pivničke a potom ho ponúkneš ako víno) aj voda je chemikália, ale nechytaj ma za slovíčka , lebo hadí jed je škodlivý
Aj údenie je konzervácia.
Dobre, predsa nebudeme konzervovať sterilizáciou surovinu napadnutú antitoxínmi, ktoré sa teplom nezlikvidujú.

Fajn, takze z tohoto vyplyva, ak nechcem sterilizovat, ani kvasit, musi nastupit chemia. Skoda, myslela som, ze na " kazdu dieru je zaplata"

Siřičitany jsou přirozenou součástí lidského organismu. Vytvářejí s v těle běžným katabolickým zpracováním sloučenin obsahujících síru, především aminokyselin cystein a methionin. V potravinách se siřičitany vyskytují přirozeně jako důsledek fermentace (např. během fermentace vína). Do potravin se také přidávají jako přídatné látky (aditiva). Přidávané siřičitany (sulphiting agents) se definují jako oxid siřičitý a četné anorganické siřičitanové soli, které mohou uvolňovat za vhodných podmínek oxid siřičitý.Výskyt přecitlivělosti na siřičitany u obecné populace není znám, zdá se však, že u osob, které netrpí astmatem, je zřídkavý. Člověk je zatížen také siřičitany ze vzduchu (polutanty).
Obsah siřičitanů v potravinách se pohybuje v rozmezí do 10 mg/kg (např. zmrazená těsta, kukuřičný sirup, rosoly), do 60 mg/kg (čerství garnáti, nakládaná zelenina v nálevu, čerstvé houby), do 100 mg/kg (např. sušené brambory, vinný ocet). Nejvyšší koncentrace siřičitanů (až 1000 mg/kg) jsou v sušeném ovoci, vínu, ovocných šťávách (např. citron, limeta, hrozno).

Vědecký výbor pro potraviny (SCF, 1994) stanovil jako koncentraci bez zjevného účinku (NOEL, No Observed Effect Level) 70 mg/kg tělesné hmotnosti/den ekvivalentů oxidu siřičitého (SDE) a to z hlediska dráždivého účinku na trávicí trakt zvířat. Za použití bezpečnostního faktoru 100 byla odvozena hodnota akceptovatelného denního příjmu pro člověka (ADI, Acceptable Daily Intake) 0–0,7 mg SO2/kg tělesné hmotnosti. Stanovení hodnoty ADI nemá vliv na výskyt astmatu indukovaného siřičitany.
Odhad průměrného denního příjmu siřičitanů z potravin je problematické (metody stanovení, skladováním potravin se mění obsah v konečném výrobku).
V USA odhadli průměrný denní příjem na 19 mg SDE, ve Francii na 20–31,5 mg/den (konzumenti cidru, piva a vína).
Vliv zpracování
Reziduální koncentraci siřičitanů v potravinách po zpracování ovlivňuje:
– původně použité množství při výrobě,
– skladování potravin,
– příprava potravin.

Ke ztrátám siřičitanů dochází v důsledku:
– vytěkání SO2 v kyselých podmínkách,
– vyluhování,
– autooxidace,
– nevratné reakce se složkami v potravinách.

Siřičitany mohou reagovat se složkami potravin, např. cukry, bílkovinami a lipidy za vzniku chemicky vázaných (combined) siřičitanů. Některé tyto reakce jsou vratné, některé ne. V případě vratných reakcí vznikají sloučeniny, které slouží jako zásobárna volného siřičitanu, zatímco druhý typ reakcí (nevratných) trvale odstraňuje–snižuje zásobu volného SO2, který je k dispozici. Pravděpodobnost, že určitá potravina bude vyvolávat nežádoucí reakci, závisí na poměru volného a vázaného siřičitanu.

To znamena, ze chrumkanie mojej calamady v podhorskom prostredi mi prenesie do tela mensie mnozstvo siricitanov, ako presporakovi dychajucemu cerstvy vzduch z Dimitrovky :-)

No fundovaná odpoveď, som strojár rekvalifikovaný na potravinára samouka takže nemusím všetko vedieť, nie každá chémia je "E" .