Balík: Pacienti v těžkém stavu mají až extrémní rozměry. Lidi jsme strašně vystrašili
Testujeme tisíce lidí denně, stojí to tři čtvrtě miliardy měsíčně a výsledkem je 71 pacientů v těžkém stavu. U nás je jich šest, mají spoustu rizikových faktorů, říkám tomu intenzivní obezitologie, líčí Martin Balík z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN. Proč teď v Česku tak rychle přibývá pozitivně testovaných? A kdo je typickým kandidátem na vážný průběh nemoci covid-19? Na celý rozhovor se podívejte na
www.dvtv.cz
0:00 / 6:32
.
Ešte viac ma však zaujali 2 príspevky pod videom.
"David Bart
Pred 1 týždňom
“Říká vám něco chřipková epideme v letech 1995/96? Musel jsem si to po přečtení příspěvku v jedné diskusi pod článkem sám vygooglit.
O co tehdy šlo - v České republice tu zimu v průběhu cca tří měsíců onemocnělo (tedy skutečně onemocnělo s jasnými klinickými příznaky a muselo vyhledat lékaře) 1,1 MILIONU lidí. Kolik lidí bylo ve skutečnosti nakaženo nikdo neví, protože nikdo netrasoval a netestoval na přítomnost viru, v té smršti tisíců nových případů denně to snad ani nešlo.
A teď to nejzávažnější - tehdy nový kmen chřipky H3N2 byl značně ničivý (aspoň v intencích "běžné" chřipky), 90 tisíc lidí (tedy 8%) mělo velmi vážný průběh nemoci a 12 000 lidí zemřelo (1,1%!!, běžně má chřipka cca 0,1%).
Staří lidé tehdy padali jak mouchy bez větší pomoci v domovech důchodců, zdravotnictví bylo totálně zahlceno. Tato epidemie dokonce výrazně vychýlila dlouhodobé statistiky úmrtnosti, ze kterých rok 1995 výrazně vystupuje.
Paradox?
Dnes o tom prakticky nikdo neví. Novinářům to tehdy asi nepřišlo dost šokující. Lidé měli možná jiné starosti. Snad to bylo absencí hysterizujících sociálních sítí. Kdo ví.
Chci tím jen naznačit, že jsme i v relativně nedávných dobách ustáli mnoho špatného. A ustojíme i tohle. Chce to zachovat chladnou hlavu, nepanikařit, ustát mediální smršť i zoufalou nekompetenci stávající vlády. Vše se v dobré obrátí!
.
Petr Novák
Pred 2 týždňami
Díky bohu za tyto pragmaticky uvažující lidi. Pan Balík vlastně neříká nic jiného než spousta dalších lékařů a odborníků, jejichž názor bohužel hodně zanikl v té celospolečenské davové psychóze do které nás dostala především media.
Nikdo asi nezpochybňuje ta prvotní opatření kdy nikdo nevěděl co bude a neměli jsme relevantní data. To je dnes jiné. Dnes už víme, že smrtnost je někde na úrovni agresivnějšího kmenu chřipky a tudíž ta panika a hysterie nejsou na místě. Obezřetnost ano.
My jsme si jenom na jaře koupili čas před tím co prostě přijde a přijít musí. A to se děje teď. Nelze každé tři měsíce zavírat ekonomiku a uvrhnout lidi do plošné karantény. Ekonomické, sociální ale i zdravotní dopady takového chování by ve výsledku mnohonásobně převýšily škody které může Covid potencionálně napáchat.
Vždy se ptám sám sebe, co by se stalo na přelomu roku 95/96 kdybychom tehdy podlehli stejné davové psychóze jako dnes. Tehdy během 7-8 týdnů onemocnělo agresivním kmenem chřipky 11% české populace. Když to vydělím řekněme třeba počtem dní za dva měsíce, tak to bylo přes 18 tisíc nakažených každý den. A chřipka je poměrně závažné virové onemocnění, které je schopné zabít i zdravé a silně jedince a způsobit i dlouhodobé zdravotní následky. Do nemocnice se tehdy dostalo kolem 90 tisíc lidí s vážnými komplikacemi. To je 1500 hospitalizací každý den. Zemřelo 12 000 lidí. To je 200 lidí každý den. I tehdy byl systém zdravotní péče zahlcen. Ale tehdy to nikoho moc nezajímalo. Žádná hysterie se nekonala.
Je to možná tvrdé, ale lidé prostě umírají a končí v nemocnicích. Já mám takový dojem z celého Covidu, že mnozí měli pocit, že před Covidem se neumíralo a v nemocnicích bylo prázdno, měli jsme je jenom na parádu. A dnes tito lidé se zděšením sledují každý den statistiku, že třeba 3 lidi zemřeli s Covidem a dalších 20 bylo hospitalizováno. Už ale jaksi zapomínají, že ten samý den zemřelo dalších 300 lidí.
Prostě tohle je první vlna, nikoliv žádná druhá. Její náraz teprve přijde a ano, někteří lidé zemřou, někteří lidé skončí s vážnými komplikacemi v nemocnici, někteří budou mít i dlouhodobé zdravotní komplikace. Stejně tak to bude výzva a nelehké 2-3 měsíce pro lidi pracující ve zdravotnictví. Taková je krutá realita života a my bychom se na to především měli připravit mentálně.