Na Volyni se Češi setkalis úplně odlišným prostředím, než bylo to, ve kterém se narodili a vyrůstali. Jiný byl ráz krajiny, styl života obyvatel, jejich oblečení, bydlení, způsob hospodaření, obdělávání půdy a také náboženství, zvyky, obyčeje atd. „… přicházeli do jiného světa, udivujícího je mnoha hospodářskými a společenskými rozdíly od jejich dosavadních zkušeností (…) setkali se s patriarchálně-feudálním stupněm ekonomiky ukrajinské vesnice (…) vůbec se nepěstovaly pícniny, velmi málo brambory. Pole bylo kypřeno většinou rádlem, sklízelo se a mlátilo jen ručně. Zcela neznámou věcí bylo hnojení polí chlévskou mrvou. Primitivní stav zemědělské výroby se odrážel ve způsobu života ukrajinského rolníka a stupni jeho kulturnosti.“ (Vaculík, J.: Reemigrace a usídlování volyňských Čechů v letech 1945–1948. Brno 1984, str. 15)Češi však od samého začátku zaváděli nové zemědělské postupy a pěstování nových plodin. Nelze se divit, že jejich počínání nejdříve vyvolávalo nepochopení, až odpor místního obyvatelstva, ale postupně snahu po napodobení.