..a trochu romantiky po šehere....
Karkulka.
V pohledném stavění na konci vesnice
bydlela sedum krát trestaná světice,
odmládí fandila procházkám v šeru
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka
červeným od rumu- no prostě Karkulka.
Ráno když maminka dcerušku spatřila
dala jí facku a tiše pravila:
Rychle si obleč červenou sukénku
babička za lesem dostala žloutenku.
"nač mi je, maminko,červená suknice
ta jenom přiláká vilného myslivce,
jestli mne znásilní tak jako včera
nebudu už nevinná tvoje dcera.
Nedávej bázlivým myšlenkám prúchod
než bába za léky utratí dúchod,
dones jí guláše aspoň púl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka.
Popadla Karkulka aktofku s jídlem
běžela lesem jak píchnuta šídlem,
navzdory vábivé červené sukýnce
nestřetla na ceste žádného myslivce.
Svalnaté nožky a kvalitné pohorky
brzy ji donesly do známé chaloupky.
"Co je to za fóry tak brzy po ránu
vlk se tu placatí v bábine županu!"
"Jen pojď dál, dívenko a nestúj u dveří,
s bábou jsem posnídaj,
ty zústaň k večeři.
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá
zato tvá bába byla dost tuhá."
"Tak to sis vybral kvalitní potravu
nejseš ty, múj milej , tak trochu na hlavu?
Pozdě mne nazýváš spanilou dívenkou
sežral si babičku s infekční žloutenkou."
Lesem se ozývá zoufalé vytí-
jak se vlk pokouší vyvolat blití.