osky ja este deti nemam,ale verim ze je to preto,lebo dnesni rodicia sa uz s detmi nehraju-so mnou sa nasi cely cas hravali pexeso alebo sme si stavali domceky pre babiky;s tatinom som chodievala do lesa alebo na ihrisko-trenoval chalanov futbal
dnes na taketo nieco rodicia nemaju proste cas,su radi ze si vydychnu po tazkom dni v praci-deti nepoznaju vela prirodzenych veci-su ovplyvnene TV...
je to vsetko dosledok stresu a nedostatku casu.
rodicia nemaju na deti dost casu a ked si zvyky komunikovat a hrat sa nevytvorime uz s celkom malymi detmi,6 a viac-rocnym detom nasa spolocnost uz pride skor trapna.
vsetko sa ma zacat uz v "babätkovskom"veku-ale na to nemame cas...taka je doba
Povedal by som , že to nie je až také vtipné , ale skôr bohovo pravdivé
Toto som svojho času dostal mailom , bohovo pravdivé ! Aspoň podľa mňa
Gratuluji!
Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety...
Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech,
neměli vůbec šanci přežít...
Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo.
Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu.
Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy.
Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví.
Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku.
Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili...
Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali.
Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy .
Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat...
Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet.
Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován.
Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my!
Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík).
I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko.
Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů.
My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si...
Blahopřeji!!!
Tento príspevok som bol dal aj do inej témy , no skúste sa zamyslieť nad významom slov aj tu , v tejto nostalgii
Juraj