anicka09 ahoj aj moj mužik ma problem a alkoholom a ako som pochopila strasne sa tomu brani.teraz bol vikend da sa povedat bez "chlastu".
Ja ho nenavidim opiteho, lebo je to zmena v osobnosti.
Myslite ze s tym prestane sam???????
Ja si myslim že sa musi niečo stat aby na to prišiel,že ma problem.
Aničko, ty máš taky problém. Tvůj muž pije a ty ho to necháš dělat. Kam až to chceš nechat zajít? Co se bude muset stát, abys práskla pěstí do stolu - a řekla dost?
Měla jsem partnera, který pil několikrát týdně. Dělala jsem vše, co mě doma učili, že hodná holka má dělat, aby soužití klapalo, a světe div se, ono to neklapalo, ať jsem se snažila sebevíc.
Na radu známé jsem vyrazila k psychiatričce zeptat se, jak na toho mého mám jít, aby se choval normálně. Lékařka mi řekla, že mi nedá návod k použití na něj, ale na mě. Pravda, dodnes si myslím, že to byla ta nejlepší rada, kterou mi kdo do života dal.
Je nutno si udělat žebříček hodnot
- co chci za každou cenu,
- s čím občas zapružím do kompromisu, jako že to nemusí být vždy,
-a co je mi víceméně fuk.
Ale tento žebříček dát okolí najevo a trvat na něm.
Já jsem si uvědomila, že alkohol partnera mám v kolonce NECHCI NIKDY,
ve skutečnosti zatínám zuby že JEŠTĚ DNES TO VYDRŽÍM,
a partner tomu rozumí jako že - MI TO NEVADÍ.
Rázně jsem dala najevo - opilý mi domů nechoď, a - přestal chodit. Za půl roku si vzal jinou. Trochu jsem si pobrečela, ale naučila jsem se, jak si vážit sama sebe a jak si stanovit nepřekročitelné hranice. A taky důležitou věc - jak za ně bojovat, jak na nich trvat. A nenechat se ukecat k jejich posouvání tak dlouho, až zůstanou posunuté.
Nemysli si, že řešení alkoholismu tvého muže je jen jeho věc. On rozhoduje o tom, jestli bude pít nebo ne, a ty rozhoduješ o tom, jestli budeš žít s opilcem. Pokud ty, snad střízlivá, nechceš ze strachu-pohodlnosti-lenosti-nebo jiného důvodu kousnout do kyselého jablka a situaci řešit, jak to chceš po člověku, který je na alkoholu evidentně těžce závislý....
Můj kamarád, člen klubu Anonymních alkoholiků, mě naučil úžasnou věc - nelhat sama sobě. Nemalovat si, že jsem taková, jakou chci, aby mě viděli ostatní. Ne, mám motivace, pocity a názory i sobecké, jsem v určitých věcech sobecká, pohodlná, vyhýbavá, nechce se mi něco nepříjemného řešit i když vím, že odkladem věc zhorším, prostě dnes už dovedu sama sobě přiznat i to, jak jsem špatná, ale má to jeden úlevný moment - nemusím sama sobě nic namlouvat a vím, na čem jsem.
Zkus si sama se sebou pokecat, jestli už je situace natolik vyhrocená, že takhle už to nechceě a začneš něco dělat, abys ji změnila, nebo se ti do změn nechce a pod nejrůznějšími záminkami s tím nebudeš sama nic dělat.
Už slyším - není byt, co chudáci děti bez otce, nebyly by peníze, mám ho ráda, a miliony dalších. Základní otázka je - chci tohle dál nebo ne? Pokud ne, musíš to rozhýbat. Nebo čekat, že se stane zázrak.
Jestli máš malé děti, uvědom si,co je učíš - táta může pít, jak chce, manželka to snese. Dceru učíš, že tolerovat alkohol manželovi je normální, a synovi dáváš jasné poselství - chlap pije, žena drží ústa a krok. Nebere se ohled na děti, ženu, na peníze, společenský život, ne - tatínek může pít jak Dán a všichni mu v tom .....bohužel nebrání, nikdo ho neodsoudí, nevyloučí ze své společnosti, všichni doufají, že teď zatneme zuby a zítra snad bude střízlivý.
Hurá, byl jeden víkend jakžtakž střízlivý. Ale je normální být střízlivý pořád, ne výjimečně.....
Navážu na svůj první příspěvek. Dovolila a schválila bys své dcerce, aby měla muže, který pije jako tvůj muž? Asi ne, že?
A sebe v takové situaci necháš.........?