Sanddy dakujem za tuto reakciu. U nas to prichadz do uvahy jedine mojim odchodom z domu...on odtial neodide..a obcas sa bojim aj toho ze by si bol schopny v takom stave ublizit...uzsa mi niekolko krat takto vyhrazal, ze ak ho opustim tak jeho zivot nema zmysel a on skonci so zivotom. A to naozaj nechcem lebo aj ked si myslim, ze by to neurobil, ak by bol totalne opity, asi by mu to bolo jedno....Ale nejak uz radikálne musim zakrocit lebo toto nemá konca....
On dává jasně najevo, co chce - vás i alkohol. Vyhrožuje, že pokud nedostane svoje, ublíží si. Jestli malé dítě dupe nožičkou, válí se vzteky po zemi a křičí, že ty bonbóny v obchodě chce, nebo dospělý člověk hrozí, že druhému způsobí obrovské trauma, pokud nedosáhne svého - to je zhruba stejné. Vydírání slušného člověka sobcem.
A co váš život, jaký má smysl? Váš chlap nechce žít život bez vás, vy nechcete žít s alkoholikem.
Kdybyste si mohla vybrat bez současných citů - volila byste takového alkoholika, byl by to chlap pro vás, pro další roky?
Vzala byste dobrovolně do svého života chlapa, který se chlastem mění v nesvéprávného, vyšinutého člověka? Určitě ne. Ale máte ho, ono to k této situaci dospělo.
Nejste povinna mu dělat chůvu, nejste povinna snášet jeho alkoholické stavy a projevy. Není to invalida bezmocně ležící bez pohybu a schopnosti se najíst. Ten by vás citově vydírat mohl, ale chlap, kterému ručičky a nožičky fungují, ten je schopný žt sám.
Pokud ne, no - jeho smůla. Sám si to způsobil, sám vtom setrvává, ať si to řeší. Jste dva dospělí lidé, kteří chtěli žít spolu jako normální, rozumní dospělí. On z těchto parametrů svévolně uhnul, ale nemá právo po vás žádat, abyste toto uhnutí tolerovala. Tato pravidla hry nebyla na začátku hry jménem soužití dohodnuta, proto se nemusí dodržovat.
Manželství je dohoda, ne diktatura.
Pokud by si opravdu něco udělal, pokud byste ho opustila, bylo by to proto, že je slaboch. Ne proto, že vy jste mrcha.
Okolí z toho vycítí, že jste silná žena, která se nenechá manipulovat tvrdohlavým, neukázněným chlapem.
Jedna věc je on a jeho stavy, druhá věc jsou vaše vnitřní pocity. Zkuste se sama sebe zeptat, jak se cítíte. Co cítíte.
.........Že jste možná hodná holka, která se přece tak snažila, a stejně to neukočírovala, chlast byl silnější. A vyse cítíte ublížená, že to úsilí nikdo neocenil, že bylo zbytečné.
..........Že máte vztek sama na sebe, vztah jste budovala několik let a on se hroutí. Je vám líto promarněného času a úsilí a říkáte si - přece to všechno nezahodím, MUSÍ z toho něco ještě být, ještě něco z toho musím vytěžit.
.............Že možná máte strach být sama. Že si možná myslíte, že už dalšího partnera nenajdete, nebude vás nikdo chtít, už jste stará, škaredá, nejistá, selhávající, slabá, nevěříte si.
.............Že možná máte strach, že se vám okolí bude pošklebovat - vidíš, mámo, ani chlapa si neudrží, je taková, maková, špatná..... Osamělá žena je vždy podezřelá.
.............Že možná máte strach, že vás druzí odsoudí - nepomohla chudáčkovi pijanovi, on ji má přece tak rád, tak hezky toho lituje a prosí o odpuštění, kámen by se ustrnul a ta mrcha ne, no on si božátko po jejím odchodu ublížil.........
Ale zkuste to vidět i z druhé stránky. Klid doma, žádné hádky, žádný potácející se chlap v bytě. Pocit uspokojení, že jste dokázala odmítnout tento styl života, odejít od neschopného chlapa, že jste si dokázala říct - nestál za nic a ty hezké roky s ním už byly a naděje na další nebyla, takže není nad čím brečet.
Zkuste se těšit na případného dalšího partnera, který by se k vám choval slušně, vážil si vás, nepil. Protože takového, co pije, nechcete a už nikdy nepřipustíte, aby se někdo po vašem boku takto choval.
I pro jiné lidi svítí slunce a než být s někým, koho nechci,to raději být sama a moci si sebe vážit.