Nezaradené

Kreslím
tužkou
na papír
tvou tvář..

zoufale toužím
utrefit podobu
a
rovnou
ze srdce
ji navždy položit
na ten kus paríru..

ukázali mi
jeho oči
a
povedali mi
že je nešťastný...
Dala som mu úsmev
a
smútok mu z očí vyhnala.

Dnes pozrite
do
mojich očí
a
odkážte mu
že som nesťastná.

někdy se mi zdá
že rozum už srdce nepřemluví
a já to jednou udělám,
tak snadno
vytočím těch číslic pár,
která mám zbytečně v notesu,
neboď na spaměť je znám...
a na konci drátu
bude tvúj ospalý hlas
v púl třetí budu ti chtít
své opilé básně číst,
každou jinou a
všechny tak prokletě stejné -
vždyť sám víš

...asi nepříde ten den
kdy to udělám, ...

a...
ak budeš preč,
budú mi z očí padať gorálky,
budú sa kotúľať...
zmerajú ďaleké kilometre,
zem, kúsok po kúsku
až prídu k tebe
a vhupnú ti do očí...

Keď prídeš, poviem ti
...máš v očiach gorálky.

Nie, nie som skeptik,
ba ani cynik,
márnivec prepíjajúci svoj žiaľ...
Svoj som si prežialil
do poslednej kvapky
a potom
prázdne dno kalicha
som doplna dolial alkoholom
a
túžbu svoju ním opíjal,
otupil jak sa patrí
- aby viac netúžila túžiť
a v duši neodkryla žiaľ...
tak na zdravie som jej pripíjal

až do samého rána.