U nas doma jeho napady neuspeli. Na
www.elle.cz bolo:
Vařil snad už všude. Ve sportovní hale pro dvacet tisíc diváků, v malé restauraci svých rodičů, v sídle Tonyho Blaira na Downing Street 10, v televizním studiu i na londýnských ulicích… Díky pořadu Šéfkuchař bez čepice, který sledují miliony diváků, se Jamie Oliver stal hvězdou, po které fanynky šílí, mají-li ji potkat, a rovnou omdlévají, když mohou božskému Jamiemu podat pánev či lžíci při jeho kulinářsko-zábavních show. Kuchaře sledují kohorty paparazziů a obdivovatelů, které má přitom nejen v obyčejných domácnostech, ale i v nejvybranější společnosti. Na večírcích a recepcích však už většinou nestojí za plotnou, ale popíjí šampaňské v salonu. Tak jako všichni vážení hosté – nositelé řádu britského impéria. Kdo ví, kolikátý je to vlastně kuchař v dějinách Anglie, jemuž se této pocty od královny dostalo…
Kde se ten přelud bez bílé čepice vzal? A jaký že je tedy Jamieho recept na úspěch? „Vaření je zábava a dobré jídlo nezbytnost,“ směje se. „A málem bych zapomněl – ještě jedna důležitá zásada: Jsem od přírody líný, a tak se snažím vždy dosáhnout nejlepšího výsledku s nejmenším úsilím.“
Hej, kluku!
Kuchařem se nestal žádnou náhodou, ale takřka po dědickém právu. Vyrůstal totiž doslova mezi hrnci, v kuchyni restaurace Cricketers v Essexu, patřící jeho rodičům. A aby toho nebylo málo, prázdniny trávil v další restauraci s dobrou kuchyní, kterou vlastnili jeho prarodiče. „Myslím si, že všichni kuchaři, které jsem v dětství poznal, mě měli brzy plný zuby. Musel jsem se jim v kuchyni hrozně motat pod nohy. A tak – to mi bylo sedm nebo osm – si pro mne začali vymýšlet práci. Hele, kluku, pojď oškrábat brambory! A příště jsem zase dostal za úkol vyloupat hrášek, pak přišla na řadu cibule. Není divu, že v jedenácti jsem už fakt uměl nakrájet cokoli na ultratenké plátky – a v ďábelské rychlosti.”
V řemesle se zdokonalil na Westminster Catering College, a hlavně v restauracích Neal Street Restaurant a River Café, kde ho po škole zaměstnali. A právě tam si toho přidrzlého kluka, co se mu pusa nezastaví a nebere zrovna dvakrát vážně tradiční kuchařské postupy, všimli lidé z televize. Den po odvysílání dokumentu, v němž se Jamie poprvé objevil, mu volali z pěti dalších stanic, jestli pro ně nechce udělat vlastní pořad. A tak vznikl Šéfkuchař bez čepice.
Recept na matlanici
Proč je Šéfkuchař bez čepice i další Jamieho série tak populární? Vysvětlení je prosté – Jamie vaření pojímá jako skvělou zábavu. Zapomeňte na složité postupy haute cuisine, raději si užívejte pohodu s přáteli a – samozřejmě dobré jídlo. V Jamieho kuchyni je tedy vždycky hodně lidí, hodně se mluví, hodně ochutnává, voní tu bylinky, kombinují se netradiční suroviny s klasikou, vaří se rafinovaně i jednoduše – třeba jen těstoviny s čerstvou zeleninou.
V jeho pořadu, který lze v Čechách sledovat na kabelové stanici Spektrum, taky neuvidíte žádné nablýskané televizní studio, žádné mističky s úhledně vyrovnanými surovinami, žádné drahé kuchyňské náčiní. Naopak, Jamie má nejraději staré hrnce, spoustu věcí míchá rukama, hrozně rád ,očichává‘ koření… a při tom si povídá s kamarádem o surfování. Nebo si hraje s bandou dětí a učí je uplácat matlanici ze zmrzliny, bonbonů, polevy a lentilek. Hosty ve studiu většinou nejsou celebrity, ale jeho skuteční přátelé a známí, kteří ho také často doprovázejí, když se na motorce vydává na trh pro bylinky a zeleninu.
Nejčastěji se inspiruje italskou kuchyní, nabízí ale i recepty z jiných zemí, přičemž tvrdí, že nejdůležitější jsou kvalitní potraviny a koření. „Kdyby na světě nebyly bylinky, hned zítra praštím s vařením. Víte, jaká by to byla nuda? S bylinkami můžete jídlo úplně proměnit, může být bohatší, lehčí či voňavější, ale taky můžete spojit různá jídla, která by bez koření nešla dohromady.”
Jamieho pořad je prostě nauka o kulinářském umění a zároveň vtipná show. Už dávno se neodehrává jen na televizní obrazovce, Jamie učí vařit tisíce lidí ve sportovních halách a společenských sálech. Co akce, to obrovský úspěch, vydělané miliony, omdlévající fanynky.
S nadhledem, ale...
Když se před časem tenhle veselý kuchař dozvěděl o tom, že mu bude udělen řád britského impéria, přítomné novináře nadzvedl ze židlí svou replikou: „Jsem velice potěšen, je to úžasné! Znamená to, že nebudu muset platit parkovné?”
Stejní novináři však dnes Jamieho už zdaleka tak neobdivují a nesmějí se jeho vtipům. Jamie se údajně změnil, rychle si osvojil hvězdné manýry, je najednou jaksi nedůtlivý, dokonce nafoukaný, přinejmenším ztrácí svůj příslovečný nadhled – především sám nad sebou. Tak jako koneckonců většina těch, jimž sláva drobet stoupla do hlavy a popularita zacloumala životem.
Ano, Jamieho popularita i životní úroveň jsou dnes srovnatelné s jakoukoli hvězdou stříbrného plátna. V Londýně vlastní restauraci Fifteen, založil catering Cheeky Chops (k jeho cti budiž přičteno, že tady dává práci mladým nezaměstnaným), je jedním z mála šéfkuchařů, kteří mají svůj vlastní fanklub, a na svých internetových stránkách zveřejňuje recepty i osobní deník. Už několik roků vydává veleúspěšné knihy.
Když už jsme u knih… Poslední dobou, co prý Jamie jaksi méně snáší paparazzie a více tíhne k rodině, vymýšlí netradiční recepty pro svou ženu Jools a dvě dcery. A co těm třem tedy nejvíc chutná?
Nebyl by to Jamie, aby své nápady nechal jen tak ležet ladem na kuchyňském stole. Zrovna teď vychází v Čechách jeho kniha Dny plné chuti. Račte tedy vstoupit do domácnosti Oliverových… Paní domu má prý hodně ráda salát s roketou.
Senzační teplý salát s roketou
4 porce
2 středně velké červené cibule
8 plátků pancetty nebo libové uzené slaniny
4 velké hrsti rokety
4 snítky tymiánu
hrst piniových oříšků
olivový olej
balsamikový ocet
parmazán, sůl
Teplé saláty mohou být buď naprostá senzace, nebo totální katastrofa. Především musíte dostat hladové hosty ke stolu dřív, než salát přinesete. Jakmile dosednou, začněte hrnout teplé ingredience a lístky rokety. Bum, bum, bum na talíř a je hotovo.
1. Oloupejte, rozkrojte napůl a pak na čtvrtiny dvě středně velké červené cibule a pak ještě každou čtvrtku po délce napůl. Z každé cibule vzniknou osminky.
2. Nahřejte pánev a do křupava osmažte 8 celých plátků pancetty nebo libové uzené slaniny.
3. Slaninu vyndejte z pánve, pak do pánve párkrát šplíchněte olivový olej, přidejte 4 snítky čerstvého tymiánu, cibule a poctivou hrst piniových oříšků a taky špetku soli.
4. Protřeste a smažte na mírném ohni asi 5 minut, až cibule zhnědne a zesládne (nesmí zčernat!).
5. Vraťte do pánve pancettu nebo slaninu, promíchejte a pak všechno přendejte do salátové mísy se 4 velkými hrstmi rokety nebo nějakých lahodných salátových listů.
6. Bohatě zakapejte balsamikovým octem. Když se smíchá s olivovým olejem, vznikne přirozený dresink.
7. Při podávání rozhoďte navrch pár hoblinek z parmazánu (můžete je vytvořit třeba škrabkou na brambory). A jezte.
Pečené kuře se sladkokyselou omáčkou
4 porce
1 kuře (cca 2 kg)
mořská sůl a čerstvě umletý černý pepř
hrst sekané čerstvé petrželky
4 kousky čerstvého zázvoru, velké jako palec, nastrouhané i se slupkou
2 červené a 2 žluté papriky, rozpůlené, bez semínek
4 oloupané červené cibule
2 čerstvé chilli papričky, rozpůlené
1 zralý ananas, bez kůry, rozčtvrcený a nasekaný
1 lžička drcených fenyklových semínek
olivový olej
2 lžíce cukru
6 lžic balsamikového octa
Troubu vyhřejte na 190 ºC (plyn 5). Osolte a opepřete kuře (zevnitř i zvenku) a dutinu vycpěte směsí petrželky a zázvoru. Přidejte chilli, ananas a fenykl. Zalijte třemi šplíchanci olivového oleje, osolte, opepřete a vše dobře protřeste, aby se zelenina omastila. Nahoru položte kuře, trochu je potřete olejem a pečte ve vyhřáté troubě asi 1 1/2 hodiny. Kuře je hotové, když se dají lehce vytáhnout stehenní kosti.
Z upečeného kuřete vylijte do kastrolu šťávu. Kuře položte na talíř s polovinou zeleniny a ananasu, a než uděláte omáčku, nechte asi 5 minut odležet. Zbývající zeleninu a ananas z kastrolu vložte do mixéru, přisypte cukr, přidejte balsamikový ocet, případně sůl. Rozmixujte. Zřeďte trochou vroucí vody, je-li třeba. Aby byla omáčka jemnější, můžete ji přelít přes hrubé síto, ale já to nedělám. Podle chuti osolte. Tohle kuře si nedovedu představit jinak než se zprudka smaženými čínskými nudlemi nebo s trochou v páře či ve vodě vařené rýže.
Špagety se sladkými rybízovými rajčaty, majoránkou a extra panenským olivovým olejem
4 porce
Když máte opravdu dobrá rajčata, pak vás tohle jídlo určitě dostane. Podává se teplé, tedy ne úplně horké, ale dá se jíst i studené, třeba jako salát na pikniku.
450 g suchých těstovin – spaghetti, spaghettini nebo linguine
310–400 g zralých rybízových rajčat, červených a žlutých
lístky otrhané ze 2 větších hrstí čerstvé majoránky nebo bazalky
6–8 šplíchanců extra panenského olivového oleje
1 stroužek česneku, oloupaný a nakrájený na plátky
lžíce bílého nebo červeného vinného octa
mořská sůl a čerstvě umletý pepř
Vložte těstoviny do velkého hrnce s osolenou vroucí vodou a vařte al dente (podívejte se na obal, jak je to dlouho). Zatímco se těstoviny vaří, pokrájejte rajčata na poloviny, vhoďte je do velké mísy a přidejte bylinky, olivový olej, česnek a ocet. Osolte podle chuti a potom rukama důkladně prohněťte, aby se rajčata trochu rozmačkala. Směs nechte ležet, dokud se neuvaří těstoviny. Sceďte je a ještě vařící je pořádně smíchejte s rajčaty, opepřete, dosolte a podávejte. Raz, dva…