Stresorů a faktorů, které mohou být příčinou sekundární enurézy, je mnoho. V prvé řadě je to slabost centrálního nervového systému, který je u seniorů křehčí, a tím i psychika lehčeji zasažitelná běžnými životními událostmi. Psychické důsledky nočního pomočování zasahují do celé osobnosti, patrné jsou zejména v sebepojetí a sebehodnocení člověka. Obecně platí, že čím déle porucha trvá, tím hlubší zásah do sebevědomí se ukazuje. Včasný začátek léčby je proto klíčový – umožní předejít psychickým traumatům dříve, než začne mít osoba problémy také v kolektivu těch nejbližších lidí okolo sebe. Kvůli nočním příhodám si nevěří, stydí se, mají pocity viny, trapnosti a hanby. Důležitější než druh a úspěšnost léčby či terapie je stálá útěcha a odborná pomoc těch nejbližších jako taková. Psychologové v prvé řadě doporučují vždy dokonalé urologické či nefrologické vyšetření. Rozhodně se kloní k co nejčasnějšímu začátku terapie. Ideální je souhra medikamentózní léčby společně s psychoterapií. V tomto spojení se podaří včas ukončit zbytečného utrpení, které enuréza přináší. V naší praxi se zaměřujeme při léčbě enurézy primární i sekundární na:
1) relaxační techniky a hypnoterapii,
2) rodinou a systemickou terapii,
3) využití EEG biofeedbacku (je to specifická intervence v oblasti vztahu mysl – tělo). Biofeedback ovlivňuje aktivitu mozkových vln. Je používán k terapii širokého spektra stavů a nemocí, mezi něž patří i enuréza.
Rodinní příslušníci se mají chovat klidně a podporovat vše pozitivní, co senior dokáže. Rozhodně nekřičet, nevyčítat! Důležité je vést jej k pomoci při úklidu znečištěné postele a ocenit jeho spolupráci při dodržování pravidel. Pomoc rodiny spočívá také v kontrole důsledného dodržování pravidel pitného režimu. Váznoucí komunikace mezi rodinou a seniorem zhoršuje řešení problému.
Zažil jsem například dospělého muže, který se každý den pomočoval nebo krásnou mladou dívku, která se každé ráno probouzela v tratolišti moči. V obou případech se jejich rodina natolik styděla za jejich problém, že se na nikoho z odborníků neobrátili. Nakonec přijali až psychologickou pomoc jako naději. Samozřejmě bez medikamentózní terapie od lékaře a podpory celé rodiny by se nám to tak lehce nepodařilo. Petr