mne v poslednom čase učaroval Landov Krysař. Pravdu povediac, celé dni v robote počúvam stále dokola obe platne, denne ma niečím novým prekvapuje. Jedna z mojich obľúbených piesní:

Sestry [2:38]

AGNES:

On se pro mne vrátí!

RÓZI:

Vrátí a z toho má náš otec strach.
Pár tichých slov ho každou noc probudí.
Ten, jemuž ulpěla krev na rukách,
řekl “Jdu, ale vrátím se !" Ta věta zastudí.
Tiše, jak modlitba do snu se vtírá,
nenechá člověka z obavy spát.

AGNES:

Žiju jen proto, že moje je víra.
On vrátí se!

RÓZI:

Vrátí. Ten muž má tě rád.

AGNES:

Rukou ledovou stiskl mne a cosi ztratil.
Oči mu plály, to oheň byl v nich.
Ať všechny zabije, kéž by se vrátil.

RÓZI:

Agnes, tak nemluv, vždyť je to hřích!

Krysař odešel, pomsta z očí plá.
Píseň zlověstná.

AGNES:

Píseň milostná.

RÓZI:

Láska naruby.

AGNES:

Brzo přijde čas.
On se objeví.

RÓZI:

A pak zhubí nás!

AGNES:

Kdo by divil se, kdyby na dno sáh!

RÓZI:

Všechny zabije!

AGNES:

Krysař není vrah!

RÓZI:

Co je na konci? Agnes já mám strach!

AGNES:

Zítřek je ve hvězdách.
Cítím, jak někdo teď do města vchází.
Jeho krok odněkud tak dobře znám.
Však temná skvrna ten obrázek kazí.
Poznávám hlas, jemuž neodolám.

RÓZI:

Sestřičko moje, co s tebou se stalo?
Tvou duši, jak ďábel, Krysař nám vzal.
pán Bůh ho zatrať, to by tak hrálo.
aby tě zlou mocí očaroval!


Agnes a Rozi sú sestry, jak je zjavné už z názvu. Z textu vlastne vyplýva, čo sa tam stalo. Ak nepoznáte muzikál - čiastočne je Rózi na vine, že sa Agnes spoznala s Krysařom, vyplýva to tuším z druhej piesne. Rózi sa snaží odhovoriť Agnes od tejto lásky, no Agnes radšej stratí všetok doterajší život, ako by mala stratiť jeho lásku. Krysař ju tiež miluje. Dokým ju nepoznal, bolo mu úplne jasné a pre neho samozrejmé, čo je jeho úlohou. Keď sa však do Agnes zaľúbil, začal nad sebou rozmýšľať. Je v pomykove - bol si predsa taký istý tým, že to, čo robil, je správne, a zrazu sa videl ako netvor, čo zabíja ľudí. Pri konečnom rozhovore s Osudom mu však osud vysvetlí, že život nie je taký jednoduchý, ako sa zdá a nedá sa naň pozerať len z jednej strany - to, čo je pre jedného zlé, je pre druhého dobré. V každom prípade Krysař splnil svoju poslednú úlohu, odchádza aj s Agnes. Osud ho zbaví moci Krysařa, obaja zabudnú na to, čo sa stalo a majú začať spoločný život..

tu je časť, keď sa Rózi snaží odhovoriť Agnes od jej lásky:

Hádka sester [2:32]

RÓZI:

Agnes, vzbuď se, otevři oči!
Není to Ostrovan, je horší než lid.
Každou chvíli sem otec vkročí,
to pak by nenašel do smrti klid.

AGNES:

Nemůžu přece poručit citu.
Tys neviděla ten temný zrak.

RÓZI:

Nesmíš propadnout černému mýtu!

AGNES:

Můj cit se nevzbudil přece jen tak?

RÓZI:

Agnes, Agnes, kam jsi oči dala,
komu jsi to duši zaprodala!
Černá, černá je řeka osudu.
Nedělej našemu rodu ostudu!

Hezký, hezký jsou i jiný muži.
Místo jedu přinesou ti růži.
Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo.
Vraždili by pro tebe, jen kdyby se to smělo.

AGNES:

Kašlu na všechny, kdo pod oknem stoji.
Jako psi se trapně o kost rvou.
Chci jen toho, kterého se bojí.
Jen on získal přízeň mou.

RÓZI:

Ten muž za odměnu smrt do města nosí.
Nic o něm nikdo neví, má šat žebráka.
Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí!
Ty nejsi žena lecjaká.

Agnes!

AGNES:

Rózi! Jestli mě máš ráda.
Nech můj osud jenom v rukou mých.

RÓZI:

Vina, vina i na mou hlavu padá,
že já ráda splním to, co máš na očích.

OBĚ:

Sestry, sestry vždy při sobě stojí.
Umřít může jedna pro druhou,
stejná, stejná, stejná krev nás pojí.

AGNES:

Já mam ráda sestru svou.

RÓZI:

A já zas tu svou.

ja zas zajtra skúsim prípadne niečo viac, dnes to asi nebude s kým rozoberať

alebo to nie je nič pre vás - tak sa teším na vaše piesne

To je téma, ktorá určite zaujme Stanka, ten sa určite ozve.

Ja môžem posudzovať len naše texty, keďže AJ až na takej úrovni neovládam, ale zo slovenských textárov sa mi páčia Peteraj, Urban, Filan (taká klasika), z mladších sa mi páčia texty Desmodu (hanba, ale neviem autorov). Veľmi mám rada staré piesne P. Nagya - je pekné, že vie robiť okrem hudby aj úžasné texty, napr. Môj malý Edy, alebo pesničky pre deti nemajú chybu.

Z českých mám rada texty piesní Hapku, Hegerovej a Lenky Filipovej.

Takmer vsetky piesne od Elanu, najma tie, ktore sa hraju menej casto alebo vobec, napr. Vianoce


ale aj Otazniky, Nepolepsitelni alebo Pozerajte sa mi do oci (obe z Elan 3000), texty na http://metamusic.sk/album/elan-3000/


Texty od Jarka Nohavicu - niektore smutnokrasne, niektore odviazane vesele ...

Asi tak často nebudem mať čím prispieť do tejto témy, pretože v piesni je pre mňa dominantná hudba a texty piesní sú pre mňa len doplnkom. O tom som písala aj v príbuznej téme. Ale mám niekoľko piesní, ktoré na mňa silno emocionálne pôsobia, práve svojím textom. Sú to zväčša príbehy vyrozprávané v priebehu niekoľkých minút.
Jedným z nich je Peterajov text k Lehockého piesni – Pomätená. Pripájam celý text piesne a skúsim k nemu niečo povedať.

Pomätená
V plesových šatách bielych
A s tvárou ako stena každý deň v kine sedí pomätená

Na plátno ticho hľadí
A vníma ako nemá nudný dej nudných filmov pomätená

Z kabelky vyťahuje oriešky s čokoládou
A bábiku položí si na kolená
Potom jej niečo šepká potom jej niečo šepká
A nežne pohladí ju pomätená

V plesových šatách bielych
A s tvárou ako stena každý deň v kine sedí pomätená
Na plátno ticho hľadí
A vníma ako nemá nudný dej
nudných filmov pomätená

Za chrbtom smejú sa jej ťahajú ju za vrkoče
Vedia že vlastne ani seba nemá

Na kabát maľujú jej bavia sa z cudzej kože
Na čelá ukazujú pomätená

Nikto ju nevie brániť nechápe ten jej smútok
Nik nevie čo má v duši pomätená
Nikto ju nevie brániť nechápe ten jej smútok
Nik nevie čo má v duši pomätená
Pomätená, pomätená, pomätená , pomätená

Hlboko ma dojíma príbeh dievčiny, ktorá si žije svoj nenáročný a snový život. Ona nemá žiadny problém so svojim okolím. To svet okolo má problém s ňou. Len preto, lebo je iná. Keď počúvam túto pieseň, tak mám pocit, že sedím v kine za touto dievčinou a počas premietania zdieľam s ňou jej osud.

Neviem posúdiť, či Peterajov text má nejakú literárnu hodnotu. Ale je mi sympatická neobvyklá téma, ktorú v piesni spracoval, aj ako ju spracoval. Prirovnala by som ju, k pár istým ťahom štetca, ktorým maliar namaľuje svoj obraz. On zas pár vetami vykreslil bezbrannú a zraniteľnú dievčinu, ktorá mi je blízka. Je to príbeh poetický a realistický zároveň. Keď mám zlý deň, tak táto pieseň určite znie u mňa niekoľko ráz dokola.

ako hlboko do minulosti? Bola som decko, keď brat došikoval nevestu a hitom bola pieseň, ktorú všetci poznáte: Môj manžel...a ja som mu ju spievala
Alebo dodnes viem naspamäť Mamu od Aznavoura vo výbornom Krajíčkovom podaní.
Já budu chodit po špičkách,
Povídej jestli tě má hodně rád víc než já, jestli když večer jdeš spát ti polibek dá.....kto by ich nemal rád.
Z tých veselých Ládovská zima, Nohavica ovláda jazyk dokonale, za ním veľká medzera, teda podľa mňa.
Elán - Klasika: chcem ťa pozvať na večeru, kde na to však vziať?
Ale môj favorit - ôsmy svetadiel a refrén: život je šanca mať rád....schválne, nájdite si klip.
Krásna téma, dala som tu taký gulášik a teraz hádanku, ktorá žena by nechcela počuť takéto vyznanie, poznáte?


Máš tucty známých, ale kdo tě zná? Máš vlastní píseň, kdo však ví, jak zní?
Máš pocit, že jsi zakutálená, jak drobná mince pod rohožkou dní.

Já však rozeznávám zvuk chůze, co se odráží
od výloh hlučných pasáží, tvou samotu, tvé závaží,
já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci.
Já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám.

Máš pravdu, ale kdo ti za ni dá? Máš hlavu plnou utajených snů.
Máš podezření, že jsi vlastně zbytečná, jak malá piha skrytá pohledům.

Já však rozeznávám zvuk chůze, co se odráží
od výloh hlučných pasáží, tvou samotu, tvé závaží,
já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci.
Já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám.

Máš svoje léta, právě jako já, máš na čase jít už vlastním barvám vstříc,
má lásko, nejsi, nejsi neviditelná, já věřím, že ti budu moci říct.

Já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci.
Já tě rozeznávám, jak vlčí máky v osení,
jak prsten mezi dlážděním, tvá gracie se nemění.

Já to rozeznávám...

Moja obľúbená, s krásnym textom

Kométa-Jarek Nohavica

Spatřil jsem kometu oblohou letěla
chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela
zmizela jako laň u lesa v remízku
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků


Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
až příště přiletí my už tu nebudem
my už tu nebudem ach pýcho marnivá
spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat


O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě


Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
hledal až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství která teď neseme na bedrech

Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
krev našich nadějí vesmírem putuje


Spatřil jsem kometu byla jak reliéf
zpod rukou umělce který už nežije
šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat
marnost mě vysvlékla celého donaha


Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru
až příště přiletí ach pýcho marnivá
my už tu nebudem ale jiný jí zazpívá


O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
bude to písnička o nás a kometě

[QUOTE=Petra Nová;1100451]

Pomätená



teda Peťka, táto pieseň bola moja obľúbená, ako balzam na dušu. Výborný text aj hudba prekrásna a ešte k tomu hlas Mariky.... no niečo fantastické. Mám Gombitku veľmi rada.

Jana Kirschner Pokoj v duši

Dolinami,cesta úzka,nekľudná pieseň,nechce ustáť.
Utíchol les,osirelháj,milému svojmu,zbohom dnesdám.

Ref: Ak súdit ťachcú,nech súdialen,
tých čoneprajú,pokoj vduši,bolavej.
Ak súdit ťachcú,nech viniamňa,
to čopotajme nosím vsrdci,nespália.
Čo životrozdelísmrt spojína veky.


Škovránok hlávku,k zemi kloní,umrela pieseň na jabloni.
Utíchol les,osirelháj,milému svojmu,zbohom dnesdaj.

Ref: Ak súdit ťachcú,nech súdialen,
tých čoneprajú,pokoj vduši,bolavej.
Ak súdit ťachcú,nech viniamňa,
to čopotajme nosím vsrdci,nespália.
Čo životrozdelísmrt spojína veky.


Nevolám ťa, k sebe milý,nech ťa moj hlas,nepomýli.
Utíchol les,osirelháj,na dnes,zbohom tidám.


krásna pieseň,, prekrásny text

Lucie Bílá - Víajpí

Docent Sentiment a hrabě Cynik
a já jsem jak oblázek na dně vodopádu,
co nemůže říct "no tak, já jdu jinam."

Voda ho pořád, pořád omílá,
mít vůli, dávno bych tu nebyla,
ten kámen nemůže jít do penze,
čeká ho třeba jiná dimenze.

A jestli slza úsměv smočí,
ve vodě se jen pootočí.
A nastaví svou hrubší stranu,
mít tu moc, tak tu nezůstanu.

Můj smutek není žádnej víajpí,
můj průšvih není žádná celebrita,
jsou to dva starý pacholci
a rudej koberec je zrovna neuvítá...

A moje pochybnosti v uválenejch šatech,
postávaj tiše, kouřej v oprejskanejch vratech,
když už je ponor vážně přes čáru,
můžu si vylepšovat profil v bulváru.

Navěky říkat jenom to, co se sluší
a skončit jak balvan s obroušenou duší.

A jestli slza úsměv smočí,
ve vodě se jen pootočí.
A nastaví svou hrubší stranu,
mít tu moc, tak tu nezůstanu.

do minulosti koľko len chceš.

Ale tú pieseň nepoznám. Kto to spieva? Keď som si čítala text, mala som pocit, že s týmto textom by sa mohli a chceli ztotožniť viaceré ženy

pripájam ďalší text od Landu - album Neofolk. Toto je jedna z piesní, nad ktorými sa oplatí trošku zamyslieť a hľadať význam:

Kouzelník [4:16]

S kouzelnou píšťalkou si chodí světem,
možná jen tak, aby dal bonbón dětem.
Kdopak to je, kdo se tu proplétá věky,
aby se čas od času pročistily řeky.
Svět si nosí jenom v polévkový lžíci,
a živou vodou občas probouzí spící.

Kouzelník, kouzelník.

Ref: Je mi to jedno, jedno jak,
zastavím rozjetej vlak.
Je mi to jedno, jedno čím,
prostě ho zastavím.
Je mi to jedno, jedno proč,
nejde roztočit kolotoč.
Je mi to jedno, jedno čím.
Já ho roztočím.

Jeho tajemství je veskrze prosté
s každým, kdo mu uvěří, kouzelná moc roste.
Kdo ho neslyšel, o nic nepřišel.
Měsíc mu zpívá stříbrnou září.
Možná se pak stane zázrak, že se zardí lháři.
A když ne, tak slunce nespadne.
Zvony vyzvánějí Bim bam. Kdo má z lásky strach,
je její zbabělý vrah.
Bim bam - příjde kouzelník. Kdy příjde kouzelník?

Ref: Je mi to jedno, jedno jak...

Doba si pozvolna kupředu couvá,
taková pravidla má ďáblova smlouva.
Lidem nic neříká Cesta kouzelníka.
Až se tu staví pozdravit známé,
možná ho vůbec nepoznáme.
A tak půjde dál. Kdo nám ho dal, ho zase vzal.
Zvony vyzvánějí Bim bam. Kdo má v duši strach,
je svůj zbabělý vrah.
Bim bam - kde je kouzelník, jenž stvoří z kapek šik?


Ref: Je mi to jedno, jedno jak...

Ja prispievam do debaty jedným z mojích textov...- neviem, či sa bude páčiť, ale to je jedno--napísal som ho asi pred 15 rokmi...




Ušlo sa mi miesto úplne vzadu,
na konci dlhého radu,
na štastie, v balíčku s mašlou,
ktoré sa ktovie kde v obchode našlo
no po celom meste dnes letela správa,
že len za peniaze šťastie dnes dáva
Predo mnou stáli v rad moderní králi,
o ktorých sa nevie, kde na to vzali

Vystúpil som z radu,
mám prázdne dlane,
a viem, že takí nič nedostanú
za ne
len nech si nechajú
ich pochybné šťastie
nájdem si šťastie sám a hlavne
naše
Cítim ten dych
silných a zlých
spútal ma kruh nečistých rúk
Útek je pád,
skúsim ho rád
súdim, však tých
tých ...

asi vás ešte raz skúsim naviesť na rozhovor o Krysařovi, potom to asi vzdám, keď na to nereagujete. Napadlo ma, že to pre vás spravím trošku zaujímavejšie, tak spravím taký výcuc s obkecávaním - ak sa mi to podarí.
skúsim to na časti, aby toho nebolo tak veľa. Ak budete mať záujem, budem pokračovať

kto je Krysař?
Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu
vře a napíná se potají,
přijde muž - má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen.
I Krysař mu říkají.

prečo prišiel na Ostrov, kde sa udejú tieto smutné udalosti?
STAROSTA:
Pěkná šlamastika, množí se tu krysy.
V městě už se říká, že není to jak kdysi.
v tejto časti - volá sa pohovor - sa stretáva prvý raz s Agnes, svojou láskou, ktorá mnohé zmení - a mnohé nezmení ani sám Krysař. Je to naozaj krásny súboj človeka s Osudom a nakoniec vyhráva .... nechajte sa prekvapiť nakoniec

krysar sa ubytuje v hostinci, kde je svedkom nekalých udalostí, ktoré sa tam dejú:
ŠTĚPÁN: - je rybár
Nám sto zlatých chybí,
dvěstě to je málo!
My dodali jsme ryby!
HOSTINSKÝ:
No a co se stalo?
je jasné, že hostinský nechce zaplatiť dohodnutú sumu za dodané ryby, dokonca im povie:
Tak si vemte zpátky,
svý smradlavý ryby!
Na mě jste moc krátký.

hostinský nie je nadšený, že sa u neho ubytoval krysař, vyjadruje strach viacerých ľudí z krysařa, čo ponímam ako strach zo spravodlivosti, ale aj nepoznaného. Krysař vôbec nekoná, len sleduje udalosti, dokonca, keď ho vyzvú, aby sa vyjadril v spore medzi rybármi a hostinským, povie "Mě prosím vynechte."

dejom nás prevádza aj starec - rozprávač, ktorý userňuje pozornosť diváka tou-ktorou stranou. Teraz nám ukazuje, že:
Ale smrtka si brousí zuby
a chystá se na zásnuby.
Když lidé spí
a nic netuší,
to zášť se vkrádá
do duší.
textom naznačuje, čo sa bude ďalej odohrávať - otázkou je, kto vlastne umrie a na koho si smrtka tie zuby brúsi.

starosta sa teda dohodne s Krysařom, že vyčistí mesto od krýs v piesni Zhnusení:
Jen se podívej kolem, krysaři,
co je tu všude krys. Jak se jim daří!
Je jich tu víc a víc, jenom se páří.
...
Při pohledu na ten hnůj krev se mi vaří.
zároveň Krysař žiada starostu, aby v ten čas, kedy bude krysy zabíjať, nikto nebol v uliciach, pretože
Jen si dejte pozor až na flétnu začnu hrát,
nikomu bych neradil pozorně naslouchat.



sú nejaké prípadné reakcie?

súdim, že si bol riadne rozčarovaný zistením, že život nie sú len ideály. Ak rok v Tvojom nicku znamená rok narodenia, viem presne, o čom si pred 15 rokmi písal. Vtedy som to tak cítila aj ja.

A vieš čo je na tom všetkom najzaujímavejšie? (zámerne píšem zaujímavjšie a nie najsmutnejšie, lebo z pohľadu môjho terajšieho veku zatiaľ neviem posúdiť, či je to až také smutné, alebo len nevyhnutné) Že po 15 rokoch si sa s tým naučil žiť. Voľakedy, keď si si s tým nevedel poradiť, si to aspoň hodil na papier a trápilo Ťa to, rozmýšľal si nad tým. Teraz to pociťuješ ako myšlienku v úzadí každodenných starostí, ktoré pália viac a vyžadujú čoraz viac Tvojho úsilia, aby si sa s nimi popasoval.

len pokračuj ...

a keď sme už pri Landovi.... pridám aj ja text.
Je síce z iného diela, ale z tých čo som od Landu videla sa mi najviac páčil Krysař.


Touha

Je to jak nic, to totiž naváží víc
je to něco jak dech, jak přání na křídlech
je to nemožnej cíl, kterej si vymyslil.

Je to jak sen, co ráno rozpustil den
nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil
volej k nebi přání a všechno bude k mání.

Touha je zázrak, kámo, zázrak.

Touha je zázrak, kámo, zázrak.



Je to jak žár, pořádně velikej dar,
je to jak letící drak, naprosto přesnej prak
je to hukot moře, je to pramen v hoře.

Touha je žít, zůstat a neodejít
touha je padnout a vstát a rány nevnímat.
Je to tlukot srdce, je to poklad v ruce.

Je to jak třpyt, jako sluneční svit
úžasná měsíční zář, je to jak boží tvář.
Je to skrytá síla, je to zlatá žíla.

Touha je zázrak, takže přej si co chceš,
probouzej sílu, s ní už neklopýtneš,
touha jsou čáry, v hloubi duše je máš
touha je zázrak, kámo, zázrak,
vždyť už to znáš.

Touha je krám, kde mají všachno a hned,
vlak je tam k mání i ten pitomej svět.
Touha je brána, ke všemu o čem si snil.
Touha je cesta i cíl.

Touha je zázrak, kámo, zázrak.
Touha je zázrak, kámo, zázrak.
Touha je zázrak, kámo, zázrak.

Richard Muller , album V penziónu svět. Pesnička Rozeznávám.
http://www.supraphon.cz/cs/katalog/d...titulu=2012755

a ešte túto mám rada

Pavel Dobeš - Souhvězdí žab


Při jednom ze svých vesmírných letů,
jelikož po nocích cestuji rád,
za zády nechal jsem naši planetu
a přistál v souhvězdí Žab.

Čekal jsem hojnost a úrodné roky,
přátelský vzduch a vodu z křišťálu,
malebnou krajinu s horskými oky,
jejichž odlesky se tříští o skálu.



R: Lítal jsem nad krajinou až do mraků,
honil se s motýli mezi květy,
zpíval jsem písně hvězdných tuláků,
objevoval vzdálené světy.



Stopadesát let jsem prožil v jejich světě
za jediný moment svého snu,
stopadesát roku byl jsem žábou na planetě
s odříznutou cestou ke kosmu.

A strašná gravitace mne ku prameni táhla,
na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
na koho kdy ta rozkošnice sáhla,
nemůže už nikdy nebem plout.



R: Nepozná úlety až do mraků,
večírky s motýli mezi květy,
nerozumí písním tuláků,
neupřímně zní jeho věty.



A jenom budík mi zvoněním naději dává,
že rozum zas nalezne svůj klid,
jsem přece člověk, copak jsem žába,
vždyť já se přece mohu probudit
a zpívat všem, kteří jste tu
a kdo z vás po nocích cestuje rád,
až poletíte vstříc novému světu,
pozor na souhvězdí Žab.

R: Lítejte nad krajinou až do mraků,
hoňte se s motýli mezi květy,
zpívejte písně hvězdných tuláků,
objevujte vzdálené světy.

*: Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce,
tamní obyvatelé jsou zelení,
zelené mozky v zelené lebce
a od huby jim šlehají plameny.

Jarka, myslíš toto?-

Ja už dávno žijem na najvyššom poschodí,
kde z mojho okna ľudia zlí sú maličký
sem hore žiaden kameńom nedohodí
...
Mne sa od Peťa páči najviac tento-

My vieme ľúbiť len tých čo nás ľúbia
byť ľudskí k tým, čo sú k nám ľudia
tak choďte sa biť trocha nabok
zlí nemajú nárok
My chceme rátať čo kto dal a má dať
so slepým sa o farbách hádať
kto vidí rozpozná ten dar
že máme svoju krásnu tvár

Sme svoji, sme svoji, ten pocit nesie nás
hore viac a zas
sme svoji, sme svoji a ten, kto nie je náš
ne dosiahne na nás