Všetci ľudia by si mali osvojiť K.H. Máchu - a nebolo by možno vojny a toľko zla na svete aspoň jeden-jediný mesiac v roku.

...miláčku, lásko, kde kvete ta třešně
co pod ní líbal si mne něžne
šum vánku a kvítky
co padali z nebe
a tys šeptal
miluju jen tebe...




(toto síce nie je Karel Hynek, ale...je to presne ako jeho-aktuálne každý rok...aspoň)

rok 1300 (Aristotelovy rady)

úryvok:

Poslúchaj mne tuto sada,
toť je moje první rada:

Jměj dvór svój po kněský vnadeď
své šlechtice jměj v svéj radě,
chovaj sě obojetníkov,
hospodnie čsti proradníkov!
Ti toho jsú obyčeje,
oko
sě jich veždy směje,
jazyk jmají vniž meč v sobě,
jenž seče straně na obě......

(text písaný v originále z knihy české poezie)

Karel Jaromír Erben-Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly. -

dalej http://users.ox.ac.uk/~tayl0010/kytice_sbirka.htm

Asi to nebude presné, už je to veľmi dávno, čo som to čítala...

Za kouskem lásky šel bych světa kraj.
Šel s hlavou skloněnou a šel bych bosý.
Šel v mrazu, ale v srdci věčný máj,
šel v bouři, ale v duchu slyšel zpívat kosy.
Za kouskem lásky šel bych světa kraj,
jak ten, co zpívá u dveří a prosí...

Jaroslav Vrchlický

"Kytica" je krásna zbierka. Utkvela mi v pamäti "Vodník".
Na topole nad jezerem
seděl Vodník pod večerem
"Sviť měsíčku sviť, ať mi šije niť " a ďalej.

Spomenula som si aj na Wolkrovu "Baladu o očích topičových" alebo "Maričku Magdonovú" od Petra Bezruča.