Oficiální zpráva: Smrt Luka Borusiewicze.
Luke byl dvouletý kluk, z Queenslandu v Austrálii, a zemřel zbytečně, když byl v péči Úřadu Komunitních Služeb, Queensland (ÚKS).
Luke zemřel v neděli 18. ledna 2009, ve věku 2 let. Příčina jeho smrti se stále vyšetřuje, přičemž v popředí zájmu je prošetření aktivit ÚKS, státu Queensland. Ačkoliv se tento případ intenzivně probíral v australských médiích, příčina jeho náhlého úmrtí není stále objasněna.
Historie.
Luke měl 2 roky, když zemřel na následky úrazu hlavy, jenž se mu
stal, když byl v péči 74- leté pěstounky, která už měla údajně v péči 3- 4
další, starší děti. Luke byl odebrán z peče svých rodičů a umístěn do
pěstounské péče 24. Prosince 2008. Důvodem odebrání dítěte bylo údajné
užívání drog rodiči, přestože Lukův otec Michael byl považován
za čistého po dobu šesti měsíců před synovým odebráním.
12. ledna 2009 byl Luke přijat do nemocnice s nedefinovaným traumatem
hlavy. Pracovník ochrany dětí uvedl, že úraz se staly v době, kdy 8-9-ti leté dítě v pěstounské péči, měnilo Lukovi plínku. Pěstounka uvedla jinou informaci a to, že se “myslelo”, že Luke spadl z postele a uhodil se do hlavy. Při třetí výpovědi, pěstounka uvedla, ze se Luke uhodil do hlavy a po této nehodě usnul. Luke toho dne údajně spal od cca 11 ráno a záchranka byla zavolaná v 16.45, když ho nemohli probudit. Luke zemřel na komplikace po fraktuře lebky, po šesti dnech v komatu 18. ledna 2009. Je tu domněnka, ze Luke měl i další úrazy z období jeho krátkého pobytu v pěstounské péči.
Vyšetřování a zpráva koronera:
Vyšetřováni bylo provedeno úřadem koronera, ale závěrečné vyhodnocení nálezu
a doporučení ještě nejsou hotova.
Zpráva ÚKS z 2008 cituje:
Ke staré pěstounce/pečovatelce mohou být umístněny děti ve věku 3 až 18.ti let.
Respitní a naléhavá péče pouze na krátkou dobu. Maximálně 2 krátkodobá umístnění současně. Žádné děti mladší než 3 roky. Pěstounka /Pečovatelka nechce děti v plenkách z důvodu jejího věku.
Úředníci z ÚKS řekli, že úřad nikdy tuto zprávu neviděl. Pěstounka, která z právních důvodů nesmí být jmenována, vyjádřila neochotu vzít tak malé dítě.
I přes vyšetřování smrti, ÚKS nebyl schopen předložit přesný počet dětí v domě staré pečovatelky 12.ledna 2009, ani konzistentní vysvětlení a pravděpodobný čas Lukova úrazu hlavy.
Statní vyšetřovaní ÚKS:
V současné době jsou aktivity ÚKS vyšetřovány.
Výsledky vyšetřování (ve zlomku):
Ustanovení komise Ochrany dětí k 1. Červenci 2012 za účelem prozkoumání
systému ochrany dětí v Queenslandu.
Komisařem byl určen Hon Tim Carmody SC, který musí předložit písemnou zprávu s
doporučeními Premiérovi do 30. Dubna 2013.
Jak to viděl jeho táta Michael: Od Lukova tatínka, pátek 2/10/2012 15.35
Asi bych si měl opět zvyknout na datování do klávesnice.
Vidím, před sebou příležitost. Před pár lety jsem zkusil pár webových stránek a zkušenosti z nich mě vedli k tomu, ze jsem se rozhodl soustředit se více na Luka.
Je to divný pocit, když si uvědomíme, že si někoho vážíme až odejde. Říkám
to teď, protože jsem právě našel Lukovy malé ponožky. Díky Bohu, že jsou špinavé.
Luke opustil své fyzické tělo 18. Ledna 2009. Před měsícem a půl. Nemohu znovu zažít ten krásný pocit, když jsem se ho dotýkal, objímal, líbal ty krásné velké tváře. Nemohu si sednout a najíst se s mým chlapcem a pak hodit většinu jídla hladovým rackům, kteří by se shromáždili v hejnu před mým námi.
Už nikdy ho neuslyším, kromě těch pár videí, které mi ho připomínají. Ale hlavně už nikdy neuslyším co jsem opravdu chtěl slyšet, na co jsem čekal od jeho narození. Slyšet mého malého Lukyho říct: “ Miluji Tě tatínku.”
Měl jsem to štěstí, to potěšení slyšet ho říct tato slova jednou v telefonu, když Lukovi pomohl další malý chlapec, ve stejné pěstounské péči, telefonovat se mnou. Řekl jsem: “Miluji Tě Luku” a ten malý chlapec řekl “ Řekni miluji Tě tatínku” a hned na to Luke řekl: “ Také Tě miluji tatínku.”
Přeji si, abych tomu malému chlapci směl poděkovat, že mému synovi pomohl
učinit mě šťastnějším, než jsem kdykoliv předtím byl. Luke rozdával hodně takových momentů , kdy jsem se cítil tím nejšťastnějším člověkem.
Ty ponožky jsou po něm stále cítit, děkuji Pane. Musel jsme se stát více věřícím. Je to jediná a ta nejlepší cesta jak se opět mohu setkat se svým synem. Nemohu žít bez přesvědčení, že s ním neprožiji věčnost nebo že už ho nikdy neuvidím. Když mi Luka vzali v…
Pokaždé když kopíruji, tak se rozpláču. Dvě kopie, originály na jednu hromadu,
kopie pro právníka a kopie navíc pro jistotu, kdyby ochrana dětí něco zatajila, pro případ, že se něco ztratí nebo tak něco. Mám kolem hodně hodných lidí, kteří mi pomáhají, také nějaké od ochrany dětí, kteří to ale nemohou přiznat. Kdokoliv vidí, že to byla nespravedlnost. Jsou tak zvyklí si hrát na Boha, myslí, že jsou neomylní, že mají vždy pravdu, nikdy neudělají chybu, že oni jsou zákon. Stále říkám, modlil jsem se za toho chlapce 20 let. Neměl jsem na to být otcem, ale nebylo to mé rozhodnutí, přišlo přímo od Pána a kdo jsem já, abych se ptal na jeho cesty. Nechal mě mít svůj sen 2 roky a 4 měsíce a jako jeho syn i můj syn byl týrán a utrápen k smrti.
Luke se bál našeho odloučení tak extrémně, že nikdy z mé blízkosti neodešel a vždy mne objímal. Bylo to smutné, ale znamenalo to, že jsme se stále objímali. Byl nádherný, každý si ho chtěl pochovat , ale on chtěl být jen se svým tatínkem. Co mě na tom zneklidňovalo, bylo, jak se bude chovat až začne chodit do školy.
Byl asi trochu rozmazlený. Zkoušel jsem kompenzovat to , co mu Ochrana dětí
udělala. Tedy podle mého názoru odebrání od osoby, která vždy
dávala Luka na první místo, chránila ho, zachraňovala ho v nebezpečí,
vroucně ho milovala, milovala jak jen otec může. Ne všichni otcové mají
stejnou vášeň být tátou.
Má poslední slova Lukovi
PODÍVEJ SE NA MĚ (podíval se mi přímo do očí a já jsem pokračoval)
MILUJI TĚ VÍCE NEŽ BY TĚ MILOVAL KDOKOLIV JINÝ LUKU. MILUJI TĚ VÍCE NEŽ COKOLIV JINÉHO NA SVĚTĚ. STRAŠNĚ TĚ MILUJI LUKU. POKOUSÍM SE TĚ ZÍSKAT NAZPĚT, ALE ONI MI TĚ PROSTĚ NEVRÁTÍ.
Políbil jsem ho a pokoušel jsem se chovat šťastně, abych ho nerozrušil, ale
po celou dobu jeho návštěvy jsem se o něj bál a bál jsem se jeho návratu do toho domu, hlavně kvůli těm škrábancům na jeho obličeji. Když jsem se zmínil o těch
škrábancích dohlížející osobě a informoval jsem ji, že má vždy
modřiny je poškrábaný a někdy je i popálený, řekla mi, že si tvář poškrábal
sám, že jí to řekla pěstounka.
Obával jsem se, že stará paní nechala všechny ostatní děti ubližovat mému malému chlapci a dělala, že to nevidí. Luka odvezli, seděl vzadu v autě ochrany dětí a já se zhroutil na zem před dětským hřištěm a brečel, brečel, brečel.
Říkal jsme lidem, že vím, že ho už nikdy neuvidím. Stál jsem na pobřeží a díval se na moře. Byl na lodi, odplouvající do dálky a křičel “TATÍNKU, TATÍNKU.”
Namaloval jsem pro něj obraz, ale říkal jsem lidem “ Vím, že už mu ho nikdy nedám.”
Takhle silné bylo pouto mezi mnou a Lukem. Plakal jsem celý týden až do
momentu, kdy mi zavolali, že je Luke na intenzivní péči.
Když mi konečně povolili návštěvu, polovina jeho mozku byla mrtvá, protože
ho nechali tak dlouho ležet s frakturou lebky. Byl v komatu, na morfiu,
ale když jsem řekl “Luky, tatínek je tady”, spustila se z jeho oka slza.
Sledoval jsem 6 dní jak Lukův mozek umírá a jak ztrácí kontrolu nad každým orgánem. Po třetím dni chtěli vypnout přístroje, protože stále nedýchal sám a to od doby, co ho přivezli do nemocnice.
Přišel jsem k němu a řekl jsem: “Luku, začni dýchat pro tatínka, teď hned”, a začal jsem opravdu hlasitě dýchat, abych mu ukázal, jak jsem chtěl ,aby dýchal.
Můj malý šampión pro mě začal dýchat a pokračoval v tom dalších 8 hodin do doby, kdy toho pro mé malé miminko už bylo moc. Byl jsem na něj velmi hrdý.
Zůstal jsem a spal s ním v náručí každou noc do poslední, kdy vypnuli přístroje a Luke mi v náruči zemřel. Poslední noc jsem nechal jeho maminku spát s Lukem v náručí, protože věřím, že nemocné dítě chce být v mámině náručí a umírající dítě chce zemřít v náručí svého táty.
Musím pro Luka udělat vše co je v mých silách. Vždy jsem to dělal a vždy budu. Kde jsem zklamal bylo, že ÚKS tvrdilo, že nemohu být dobrým otcem. Každý mohl vidět, jak moc jsem Luka miloval a že mu se mnou bylo lépe. Bojem za spravedlnost pro Luka ho mám stále ve svém životě.
Nevím, jak bych mohl pokračovat kdybych nežil svůj život dále pro něj.
Za poslední týden jsem generoval přes 1000 kliknutí na různých Lukových
stránkách. Ne všechny jsou pozitivní a u některých brečím. Vím, že musím
nějak přijmout zodpovědnost za Lukovu smrt.
Ale…udělali to tak, že bylo nemožné dostat ho zpět a nikdy mi nebyla
dána šance být otcem, kterého miloval.
Poslední slova, která jsem řekl Lukovi…