video1983 no vidis
mas len svoj nazor, , ten link co som dal, tak taku brusku pouzivam ja, samozrejme nemam kamenne kotuce, ale jeden brusny -smirglovy a druhy hladiaci - filcovy potiahnuty postou. Brusim kazdy den 4 noze tak viem co je dobre pre profika masiara, btw. nie vsade su linky, ja len na margo tvojho tvrdenia ze profik masiar vystaci len z ocielkou
...ešte raz zopakujem ...........
len môj ( správny - nesprávny ??? ) názor ............žeby skúsenosťami overený ????.........btw. to sa kľudne potom poďme baviť o zbraniach a munícii .......možno ma presvedčíš o mojom " nesprávnom " názore na danú tématiku - šak pokecáme ...či ...?
...ten nezmení len tak hocikto ...iné argumenty by musel použiť , presvedčiť , dokázať tú svoju pravdu ...
...sorry , ale čo je dobré pre mäsiara na bitúnku , nie je predsa vyhovujúce pre mňa ...nevraviac už aj o tom , že mäsiar nože fasuje , normál jedinec si musí kúpiť ...
no do rúk by som sám sebe naondial a hanba by ma prefackovala , ak by som
tie svoje bičaky na niečo také položil .......NEEXISTUJE , no ja len sám za seba vravím ...
...ako som spomenul ,
JA vravím LEN o svojich bičakoch ........
Jeden kus vychádza na takých 50 - 60 € ....to vravím o kuchynských ...
To , čo nosím do lesa ???...tak tie rozhodne pod kotúč nepôjdu ...
...ešte ani mačetu som nepovažoval za nutné pod brúsku dať ...
Trochu teórie nezaškodí .....
Ostří
Ostří je z pohledu laika jednoduchou záležitostí. Nůž je buď tzv. ostrý, nebo tupý. Je-li tupý, je nutné ho přibrousit, tedy tzv. „vobtáhnout“, což se dá udělat o jiný nůž, kamenné schody, kameninový hrnec, brousek na srp či kosu, ocílku různé kvality, kalená kolečka v malém umělohmotném přístrojku za pár korun, tzv. českých (hrůza!), o jednostranné nebo oboustranné brusné kameny (za sucha nebo na mokro), na smirkových papírech od zrnitosti 80 až po 2400, na tyčinkách keramických nebo ocelových s diamantovým prachem, brusných destičkách s diamantovým prachem vlisovaném v niklové slitině (DMT), v elektrických brusných přístrojích za 2 až 5 tisíc apod. Nebo to nechat „vobtáhnout“ někoho jiného. V nejhorším případě potulného brusiče, který má jeden kotouč na nože, nůžky, brusle apod. (naštěstí dnes již téměř neexistují!).
Nebo je zde možnost, že navštívíme profesionálního brusiče v kamenném obchůdku, který nám může zničit nůž za několik tisíc stejně, jak to udělá sám vlastník nože „na ponku“. Pokud je ale brusič dobrý, nůž nevyhřeje (nepopustí!), nepřebrousí a ostří bude zase jako nové. Snad už jen proto, že to dělá dennodenně třeba padesát let. Někdy je lepší ohladit „pocuchané“ ostří o kameninový pekáč dle návodu babičky, než se odvážně a bez rozmyslu pustit do broušení drahého nože kolečkovým brouskem „na sucho“.
V kuchyni to na jedno vaření na tom pekáči postačí. (Poslední možností je poslat nůž do jeho mateřské firmy, té která nůž vyrobila a doufat, že ho nabrousí za cenu menší než je čtvrtina jeho pořizovací ceny).
Jenže ostří to není jen stav fasety na hraně čepele. Ostrost nože a tedy jeho řezně- penetrační vlastnosti závisí na mnoha dalších činitelích, s kterými si komplexně mnohdy ani profesionál neví zcela rady a tak vymýšlí testy ostrosti jako je např. krájení „špuntu“ na elektronické váze nebo další legrace, které lze v celé plejádě spatřit na stránkách americké nožířské asociace a které toho až tak moc o ostrosti nože samotného nevypovídají (viz. sekání pet-láhví, materiálů heterogenní struktury a původu i sekání lan různých kvalit, kde se dá zanést mnoho vlivů od setrvačnosti hmoty nože až po reklamní filmové triky, o kterých by někteří mohli dost dlouze vyprávět!). Jde totiž především o samotnou fasetu a její úhel, o charakteristický tvar fasety a její průběh (konfiguraci), o profil čepele (ale i hrotu) a účelově spjaté velikosti šířky a délky čepele. To jsou hlavní znaky ostrosti čepele.