Nie je to síce citát, ale príbeh, ktorý možno viacerých chytí za srdce.
>> # Jednou, když jsem byl nováčkem na stredni skole, uviděl jsem kluka z
>> # naší třídy, který šel ze školy.
>> # Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice.
>> # Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být
>> pekny
>> # trouba.!" Ja mel
>> # naplanovany cely vikend - party a fotbalovy zapas s prateli na zitrejši
>> # odpoledne...
>> # Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků
>> # co utíkali jeho směrem. Běželi na něj!
>> # Vytrhli mu knížky z rukou,
>> # podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odletly a viděl jsem
>> # je dopadnout do travy nekolik metru od něj.
>> # Podíval se na mě a ja uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi
>> # to srdce. Přiběhl jsemmu na pomoc slzy. Podal jsem mu je a řekl:
>> # "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!"
>> # Podíval se na mě, řekl: "Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv.
>> # Byl to jeden z těch úsměvů,
>> # co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal
>> # se,kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem proč jsem ho nikdy
>> # předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. Nikdy dřív bych se
>> # nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!".. Nesl jsem mu pár
>> knížek a
>> # celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal
>> jsem se,
>> # zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli
>> spolu
>> # venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali.. V
>> # pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky.
>> # Zastavil jsem ho a smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek.
>> Jen se
>> # usmál
>> # a polovinu knížek mi naložil.
>> # Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli.
>> # Posledn rok jsem se přemýšleli o nějaké střední škole.
>> # Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke.Věděl jsem, že
>> vždycky
>> # budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se chtěl stát
>> # lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu. Kyle byl
>> # premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou
>> slavnost
>> # školy.
>> # Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že to nemusím být
>> Já tam
>> # nahoře a mluvit. Závěrečný den prisel. Viděl jsem Kylea, vypadal
>> skvěle!
>> # Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High
>> School.
>> # Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, všechny ho
>> milovaly, až
>> # jsem někdy žárlil. Dnes byl ten den!
>> # Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, Poplácal
>> ho
>> # po zádech a řekl:"Hej, chlape budeš dobrej!" Podíval se na mě tím
>> vděčným
>> # pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za sebou,
>> # odkašlal si a pokračoval: "Je závěr školy a čas, abychom poděkovali
>> # všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky.
>> # Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům.
>> # Jsem tady,abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl ze být někomu
>> # přítelem, to je ten největší dárek,který můžete někomu dát!
>> # Řeknu vám příběh..." Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když
>> začal
>> # vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu
>> # zabije. Mluvil o tom, jak s vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s
>> # tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě
>> podíval
>> # a malinko se usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od
>> # mého nevysloveného rozhodnutí.!" Slyšel jsem to zděšení v davu, když
>> ten
>> # příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním
>> # momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mědívají vděčností v
>> # očích. dnes si neuvědomuji hloubku svého činu. Nikdy nepodceňujte sílu
>> # okamžiku.
>> # Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a
>> # taky občas k horšímu.
>> # Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli.
>> # Hledejte Boha v přátelích!
>> #