Kazdy bytovy dom ma byty krajne, spodne a vrchne. Bez toho to nejde. Ziaden zakon nereguluje platby za tieto byty, ale vyhl. 630 umoznuje, aby sa vlastnici bytov dohodli na pouzivani koeficientov pre tieto byty v ramci rozpocitavania nakladov na teplo. Ak na to vlastnici bytov pristupia, tak potom moze dochadzat k paradoxnym situaciam, ze vlastnicka stredneho bytu s prijmom 10 000,- prispieva vlastnikom spodneho bytu, ci vrchneho bytu, ci narozneho bytu, aj ked ich mesacny prijem je 100 000,- Zaujimave je, ze vlada nevyrovnava rozdiely v cene tepla, takze teplo je najdrahsie v najchladnejsich regionoch, neprispieva na teplo tam, kde je zima najdlhsia, ale do vyhlasky zakotvila koeficienty, ktore zohladnuju nevyhodnu polohu bytu. Aj ked ten "nevyhodny" byt je lacnejsi nez ten stredovy, nakoniec s tym pocitaju aj znalecke posudky, ale vlastnik drahsieho bytu by mal prispievat na teplo vlastnikovi toho lacnejsieho bytu.V jednom meste mame niekolko kotolni, kazda ma inu cenu tepla a mame smolu, ked sme na tej najdrahsej a nikto nam nevyrovnava rozdielnu cenu tepla. Dovolujem si citovat nazor jedneho ceskeho odbornika - Ing. Jiří Cikhart, Dr.Sc., soudní znalec a energetický auditor:
Indikace a rozúčtování podle skutečné spotřeby tepelné energie by mělo vést především ke zjednodušení a lepší kontrolovatelnosti metod rozúčtování, z nichž by odpadly mnohdy pochybné opravné součinitele vztažené na polohu místnosti vůči světovým stranám, počtu ochlazovaných stěn, apod.
Až doposud převládala snaha hledat u ústředně vytápěných budov jakousi "vyšší spravedlnost", která by zvýhodnila byty s vyšší energetickou náročností (vyšší tepelnou ztrátou) tím, že se na jejich nákladech podíleli uživatelé bytů s energetickou náročností nižší. Rozdílná užitná hodnota bytů, která nebyla respektována v jejich ceně nebo v úplatě za jejich užívání, se tak kompenzovala deformacemi při rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro jejich vytápění.
Tento postup byl do jisté míry pochopitelný v době řízeného hospodářství a citelného nedostatku volných bytů. V současné době, kdy se stále více prosazuje trh s byty, je tento postup samozřejmě zavádějící. U naprosto shodného objektu, který je však místo klasické ústřední otopné soustavy se spodním rozvodem vybaven etážovým vytápěním, nebo u ústředního vytápění s centrální stoupačkou a horizontálními bytovými rozvody tepla s kalorimetrickým měřením jeho spotřeby pro vytápění bytů podobné přerozdělování nákladů uvnitř nemovitosti nepřipadá v úvahu a nikoho by asi ani nenapadlo.
Mezi jednotlivými uživateli nebo vlastníky bytů přece nelze hledat jakoukoliv "vyšší spravedlnost". Např. byty o velikosti 3 + 1 v Praze, které získali členové bytových družstev ještě v 80. letech, je stály kolem 30 000,- Kč, byty odprodávané jejich uživatelům městem nebo jednotlivými podniky přišly na cca 150 000,- Kč, zatímco v roce 1994 přišel stejně velký družstevní byt asi na 1 300 000,- Kč. Jejich současná tržní cena se pohybuje podle stáří domu a atraktivnosti lokality v rozmezí od 1 500 000,- do 2 500 000,- Kč. Rovněž ceny tepla se od sebe velmi výrazně liší podle typu zdroje tepla (elektrárna s dodávkou tepla, teplárna nebo výtopna či okrsková kotelna), druhu spalovaného paliva (uhlí, zemní plyn nebo topné oleje), druhu teplonosné látky u SCZT (pára nebo voda) a konečně i podle toho, stojí-li mezi výrobcem a spotřebitelem tepla ještě další podnikatelský subjekt, jakým je distributor tepla.
Při rozvíjejícím se trhu s byty bude tedy jedině rozumné, budou-li se náklady na tepelnou energii pro vytápění a ohřev teplé vody rozúčtovávat podle její skutečné spotřeby.
V současné době se staví stále větší počet ústředně vytápěných domů s horizontálními bytovými okruhy napojenými na centrální stoupací potrubí. Přípojky pro jednotlivé byty jsou pak vybaveny měřiči spotřeby tepla. Pokud mají vlastníci nebo uživatelé jednotlivých bytů uzavřenu smlouvu o dodávce a odběru tepla přímo s dodavatelem, vymykají se působnosti vyhlášky č. 372/2001 Sb. a na jejich otopné soustavy se nepohlíží jako na ústřední vytápění. Jejich měřiče spotřeby tepla jsou fakturačními měřidly stejně jako jejich elektroměry nebo plynoměry.
Této definici však beze zbytku odpovídá i dům s horizontálními bytovými soustavami, které jsou navzájem propojeny centrálním stoupacím potrubím, a to bez ohledu na to, kde je v této soustavě umístěno jedno nebo více fakturačních měřidel.

tu je tá vyhláška č.630/2005, ktorou sa ustanovuje teplota teplej úžitkovej vody na odbernom mieste, pravidlá rozpočítavania množstva tepla dodaného na prípravu teplej úžitkovej vody a rozpočítavania množstva dodaného tepla.

Vo vyhláške 630/05 sú koeficienty iba odporúčané a záleží na rozhodnutí všetkých vlastníkov či sa budú vôbec nejaké používať. U nás sme koeficienty nevýhodnej pohohy bytov nezaviedli, pretože práve niektoré z tých znevýhodnených bytov majú najnižšiu spotrebu tepla. Tak prečo sa im ešte na niečo skladať. Aby to nevyznelo tak prísne, chcem podotknúť, že aj náš byt by mohol mať koeficient na 2 miestnosti.

Ďakujem za príspevky, už mám v tom jasnejšie. Som si myslel že je to povinné zo zákona, ale ide iba o dohodu spoločenstva vlastníkov bytov. Ešte raz ďakujem.

My máme krajný byt, urobili sme si viacerí v paneláku svoje vlastné kúrenie , platíme za to, čo skutočne spotrebujeme, skús si zistiť ako to je vo vašom meste.Je to na nezaplatenie..a okrem iných výhod, vychádza to podstatne lacnejšie, ako keď sme platili za centrálne vykurovanie.