Nezúfaj, dúfaj.
Ak sa realitka tiež nemala ako dozvedieť, že vlastník bytu zapísaný v katastri nadobudol byt pravdepodobne od nevlastníka, pretože v katastri nebola poznámka o prebiehajúcom súdnom spore, nemáš ju prečo žalovať.
S ďalším vlastníctvom nadobudnutom v dobrej viere nikdy nie je nič isté. Bude sa veľmi pedantne dokazovať dobrá viera vlastníkov a nečinnosť poškodeného. Pozri napr. tento judikát (začiatok) Ústavného súdu ČR (platí aj pre nás):
II. ÚS 1747/07
Co činí ústavní stížnost důvodnou je otázka, zda lze po stěžovatelích spravedlivě požadovat, aby poté, co nabyli předmětné nemovitosti v důvěře v zápis do katastru nemovitostí, mohli být svého vlastnického práva zbaveni. Jak již Ústavní soud judikoval (viz nález sp. zn. II. ÚS 77/2000, publikováno na
www.judikatura.cz, navštíveno dne 20. listopadu 2007), z právního vztahu (pozn. myšleno právní vztah vzniklý kupní smlouvou o prodeji nemovitosti) vznikají práva a povinnosti, které se týkají pouze stran tohoto vztahu. Vztah mezi smluvci (pozn. smluvními stranami), včetně odstoupení od smlouvy, se v takovém případě může projevit opět jen mezi smluvci, a nemůže mít vliv na postavení třetích osob, které v dobré víře a v souladu s § 39 obč. zák. nabyly vlastnické právo k věci, která byla předmětem takové smlouvy. Proto se strana takového vztahu nemůže úspěšně dovolávat čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť ten chrání práva věcná, působící proti všem. K podobnému závěru dospěl Ústavní soud i nyní v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 78/06 (vyhlášeno dne 31. října 2007; publikováno na
www.judikatura.cz, navštíveno dne 20. listopadu 2007).
Zásadní závěr vyplývající ze zmiňovaných rozhodnutí je, že vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své právo nabyli v dobré víře, požívá ochrany a nezaniká, což je v souladu s čl. 11 Listiny a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv. Interpretace opačná, dle níž dodatečným odpadnutím právního důvodu, na základě kterého nabyl vlastnictví kterýkoliv z právních předchůdců vlastníka, tento vlastník pozbývá vlastnické právo, ač v kontrastu s tímto čl. 11 Listiny základních práv a svobod a § 123 obč. zák. poskytují vlastníkovi ochranu, narušuje celý koncept právní jistoty a ochrany nabytých práv, pochopitelně však jen těch práv, která byla nabyta v dobré víře, kdy dobrá víra vystupuje jako korektiv obecně platný pro občanské právo. V případě akceptování výkladu, že zánikem kupní smlouvy (ať již z jakéhokoliv důvodu), která byla uzavřena v řadě jako první, by si vlastník, který nabyl vlastnictví derivativně nikdy nemohl být jist svým vlastnictvím, což pojetí materiálního právního státu zjevně neodpovídá.
I když se oba citované nálezy týkají odstoupení od smlouvy, lze je vztáhnout i na případ, kdy první kupní smlouva bude zrušena z jiného důvodu než odstoupením (např. naplněním rozvazovací podmínky, jak je tomu v daném případě). Naplnění rozvazovací podmínky má totiž v tomto konkrétním případě obdobné právní důsledky jako odstoupení od smlouvy.