Napriek tomu, čo tu napísali iní...v niektorých prípadoch môže byť dohodnuté miesto výkonu práce tak, že sú to napr. všetky prevádzky/stavby, kde zamestnávateľ realizuje činnosť, treba si totiž uvedomiť, že v niektorých prípadoch sa druh práce a miesto výkonu práce podmieňujú. Je jasné, že stavebný robotník spoločnosti, ktorá stavia po celom území SR nebude pracovať v sídle firmy. A ak je niekde na stavbe aj jeden rok, je jeden rok na pracovnej ceste (ktorá má byť krátkodobého charakteru - § 57 ZP)? Osobne by som to tak nerobil, ale v Čechách už súdy o tejto veci rozhodli, hoci jeden zo sudcov dal odlišné stanovisko. Citujem: Ústavní soud České republiky vydal dne 12. 5. 2011 rozsudek sp. zn. III. ÚS 3616/10 ve kterém potvrdil současnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky týkající se rozsahu možného vymezení místa výkonu práce v pracovněprávních vztazích. Ta dovoluje sjednat místo výkonu práce jako konkrétní pracoviště, ale i mnohem šířeji – např. obec, kraj či celé území České republiky.
....V posuzovaném případě zaměstnankyně, osamělá matka dítěte mladšího patnácti let, pracovala v jedné z provozoven zaměstnavatele, umístěné v Prostějově. Ve své pracovní smlouvě měla sjednáno místo výkonu práce jako „provozovny společnosti na území České republiky“. Zaměstnavatel ale zmíněnou prostějovskou pobočku zrušil a nově určil, že zaměstnankyně bude vykonávat práci v pobočce v Plzni. Ta však v nové lokalitě do práce nenastoupila, v důsledku čehož s ní zaměstnavatel okamžitě zrušil pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. ....Ústavní soud se také ztotožnil s rozhodnutím soudů prvé a druhé instance, jelikož jejich závěry respektovaly judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které je místo výkonu práce možno sjednat „jak pro konkrétní pracoviště, tak pro sídlo zaměstnavatele, obec, kraj, území České republiky“. Vzhledem k tomu, že provozovny, které místo výkonu práce stěžovatelky vymezovaly, byly jasně identifikovatelné, má Ústavní soud napadený rozsah místa výkonu práce za platný.
Potvrdil také názor krajského soudu, když podtrhl fakt, že se stěžovatelka na zmíněném vymezení svobodně dohodla se zaměstnavatelem a okolnost, že toto ujednání je pro ni nyní nevýhodné coby pro osamělou matku pečující o dítě, nemůže založit neurčitost či neplatnost rozsahu sjednaného místa výkonu práce. Ústavní soud též zopakoval, že v této situaci nejsou relevantní ani instituty pracovní cesty a přeložení, jichž se stěžovatelka dovolává. O přeložení totiž nelze mluvit, pokud bylo pouze nově určeno konkrétní místo, kde by měla zaměstnankyně práci vykonávat, v rámci těch, jež byla jako místa výkonu sjednána v pracovní smlouvě. V případě pracovní cesty jde pouze o časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce, a tudíž není možné uplatnit ani tento institut.