"Haló?"
"Ahoj."
"Ahoj, tady je táta. Prosím tě, je maminka poblíž telefonu?"
"Není, tati. Je nahoře v ložnici se strýčkem Pavlem."
Po kratičké pauze: "Ale zlatíčko, ty přece nemáš žádného strýčka Pavla...."
"Ale ano. A je právě nahoře v ložnici s maminkou."
Pauza.
"Hmm, dobrá, prosím tě, můžeš pro mě udělat následující?
Polož telefon na stůl, jdi nahoru, zaťukej na dveře od ložnice a řekni
mamince, že jsi právě slyšela moje auto, jak zastavilo dole před domem."
"Ano tati, hned to bude...."
Za pár minut opět u sluchátka. "Udělala jsem to, tati."
"No, a co se stalo?"
"No, maminka, celá vyděšená vyskočila úplně nahá z postele, pobíhala
po ložnici a ječela, pak zakopla o kobereček, nabrala hlavou o skříň
a teď leží na zemi a vůbec se nehýbá!"
"Bože!!! A co strýček Pavel?"
Taky vyskočil celý nahý z postele. Byl taky celý vyděšený a vyskočil zadním
oknem přímo do bazénu. Myslím, že nevěděl, že jsme ho před týdnem vypustili,
abychom ho mohli vyčistit. Spadnul na dno a myslím, že je mrtvý."
Dlouhá pauza.
Ještě delší pauza.
Nejdelší pauza.
Pak tatínek říká: "Bazén??!! Volám správně telefon 486 578 310??"