U SOUDU :
Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?
Babička: No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný,
a sedl si ke mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mne kolem ramen.
Žalobce: Bylo vám to nějak nepříjemné?
Babička: Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem ještě
byla mladá.
Soudce: A co bylo dál?
Babička: Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku, a když jsem
se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když
už se mně tam málem dotknul, pustil mne a zakřičel: "1. Aprííl!"
Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!
E U T A N Á Z I A
Včera večer sme s mojou ženou viedli trochu hlbší rozhovor o rôznych
životných situáciách.: Prišla reč na eutanáziu. K tejto citlivej téme o
voľbe medzi životom a smrťou som poznamenal :
Nechcem aby si ma nechala žiť v takom stave, kde by som bol závislý na
prístrojoch a živený tekutou stravou z nejakej fľaše. Keby si ma
niekedy takto videla, vypni tie mašiny čo ma držia nažive.
Ona vstala, vypla telku, počítač aj chladničku a vyliala mi pivo do
záchoda .
No nie je p**a!??