Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho
manželka povídá, Jirko, v kůlně se svítí. Asis tam nechal světlo!
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. Vidí ale i, že jsou
tam vlastně zloději a že mu kradou věci.
Zavolal s tím na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku.
Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně
řekl, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si
barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.
Jirka řekl dobře. Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii:
"Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to
nestarejte, já jsem je oba zastřelil" a zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila
helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli!
Náčelník říká Jirkovi: "Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!"
Jirka říká náčelníkovi:
"Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!" Skutečně se stalo.
Závěr? Nevyplácí se nasrat staré lidi.