že si ty občas chýbala na prírodopise = šak huby (nebehajú ako srnec) stoja - - netreba za nimi behať

že si ty občas chýbala na prírodopise = šak huby (nebehajú ako srnec) stoja - - netreba za nimi behať

Kukám,že s tebou by som asi dlho nekecala,keď tak dbáš o slovenčinu

Kukám,že s tebou by som asi dlho nekecala,keď tak dbáš o slovenčinu

Nolmálne som uhádol :
- slépky prišly
- spoznali sa
- ďobali do klávesnice ako divé

Výsledok
Z 20 viditeľných dnes
19 mínusiek
1 pluska
(neviditeľné asi 4až 6 mínusiek a ešte jenna pluska )

Ja to mám k téme ( ktorá začína) : Čo sa mi dnes stalo .....

To ty si

dobre si urobil,už sa to tam nedalo čítať

Mas amyotroficku lateralnu sclerosu? Daj cislo uctu, prispejem Ti

je tu nejaký elektrikár?

neni tu náhodou niekto závislý na virtuálnej realite, ?? alebo si niekto kompenzuje komplexy zo života a myslí si, že tu hore je to inak?? vždy budeš ten, kto si a ani internet to nezmení, najlepšie začať sám od seba ak niečo inak chceš

ja

Ja to mám k téme ( ktorá začína) : Čo sa mi dnes stalo .....

To ty si

Tai
Ja sa ani nezamýšľam nad takými stupiditami...........

Ale keď sa tak zamyslím ?
Hentá stránka obsahuje viacero odkazov. Alebo aj inak...dal som si ( už včera ) do vyhľadávača určité výrazy. Poniektoré okamžite vyhadzovali tie linky na stránky ohľadom fikcí okolo tejto problematiky.

Klimatické zbrane ???
Tie linky viacmenej obviňujú Rusko, že ono je pôvodcom tých všeliakých prírodných katastrof...búrky,dažde, tornáda nad účelovými krajinami a za určitým účelom.

To si snáď myslíš, že USA by sa nečinne prizeralo a nereagovalo by adekvátne.
Čistá paranoja...či myslenie, či zamyslenie sa nad problémom...

Už len stránka je sama o sebe výrečná, jedinec sa realizuje...

http://www.faktax.tv/index.php
Jiří Matějka
Čtvrtky 702
768 21 Kvasice

V 25 min. rozhovore minimálne uviedla ľudí do problematiky, kto che ísť ďalej nech si dohľadáva sám. Mne napr. stačilo, že OSN zakázala používanie klimatických zbraní. To by iba tak v televízii netrepla. Rovnako EÚ.
Kto neverí, nech ide po tomto prameni.
A mám pocit, že ty sám si si vedomý toho, čo všetko je a je aj možné. Technológie sa vyvíjajú dnes skokmi, nie rokmi.
Na akej stránke je to umiestnené, to neriešim, hlavne že sú informácie k dispozícii. Keby mi niekto vliezol do PC, tak by videl, koľkokrát som bola na tejto stránke. To by bol pre neho šok. :-)

Ešte sa vrátim k neveriacim Tomášom zo včerajška - geoinžiniering.
A aby to zapadlo aj do kontextu doby, tak jeden budovateľský text piesne z 50. rokov:
„Chlapci a děvčata, vpřed
stavíme si nový svět
jeden - ten má malou sílu,
proto všichni ruce k dílu
stavíme si nový svět
chlapci a děvčata, vpřed!
Rozsvítíme slunce štěstí
pro každého bude hřát
poručíme větru, dešti,
kdy má pršet a kdy vát.
Proměníme celou zemi
v rudých květů záplavu
dokážem to všichni s všemi
od východu k západu!“
(Písnička mladých budovatelů. Slova
Václav Čtvrtek, hudba Alois Palouček.
Praha: SNKLHU, 1955.)


A teraz sa podržte!


http://kvety.kafe.cz/zaujalo-nas/201...porucit-desti/

František Pustina: Muž, který dokáže poručit dešti

Před 50 lety dostal František Pustina, tehdejší zaměstnanec Ředitelství vodohospodářského rozvoje v Praze, úkol z kategorie sci-fi. Měl vymyslet, jak vyvolat umělý déšť!


V 60. letech 20. století žilo Československo v době, kdy bylo u vládnoucí komunistické kliky populární heslo Poručíme větru, dešti, kdy má pršet, kdy má vát, ale problém, s nímž se měl Ing. František Pustina vypořádat, stejně vypadal jako fór.
Zadání státního úkolu z roku 1961, plánovaného na pět let, znělo: prověřit možnosti umělého vyvolání deště. Mělo to praktický význam – zvýšit stavy vody v umělých nádržích, aby ji bylo v době sucha odkud brát.

Když v poušti pršelo

Poručit dešti jiným způsobem dokázali loni vědci z Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Ve spolupráci se švýcarskou firmou Metro System pracovali na projektu, který si vyžádal v přepočtu zhruba 200 milionů Kč. V obrovských ionizérech vytvořilivelká pole negativních částic, jež na sebe navázala zrnka písku a prachu a ty pak horký vzduch vynesl do výšky. Tam kolem zrnek zkondenzovala voda a začalo pršet. „Kouzlo“ jim vyšlo více než 50x. SAE v roce 2009 oznámily, že se jim podařilo díky jodidu stříbrnému o desetinu zvýšit množství srážek a tím i rezervy podzemní vody. S jeho rozptylováním začali v roce 2000. Téměř denně tam v oblacích operovala dvě letadla.



Podržte se: absolvent ČVUT a jeho tým „zapršet“ dokázali! „Úkol jsme splnili, ale výsledky naší práce šly do ztracena. Tak to tehdy u řady rozvojových úkolů chodilo,“ říká dnes již 90letý František Pustina.
Jak se očkují mraky

Tenkrát si vybral mladé spolupracovníky z Ústavu fyziky atmosféry ČSAV a dva roky rozvíjeli a zdokonalovali metodu „očkování“ vhodných oblaků jodidem stříbrným; ten má totiž podobnou krystalickou strukturu jako krystalky ledu a v „ošáleném“ mraku jeho droboučké částečky fungují jako kondenzační jádra pro tvorbu dešťových kapek.
Kromě vzdušné vlhkosti v atmosféře je přítomnost miniaturních částeček (obvykle prach) pro vznik dešťových mraků nezbytně nutná.
Nejdříve František Pustina a jeho tým vyvinuli generátor pro infekci oblaků: „Šlo o propan-butanový hořák, který ze země do mraků posílal za využití větru aerosol jodidu stříbrného.
Dosah byl tak dvacet třicet kilometrů.“ Později se soustředili na využití letadla. Metoda, kterou opakovaně zkoušeli a cizelovali, nebyla vyloženě novinka.
Už po 2. světové válce vědci z letadel „cukrovali“ mraky kousíčky suchého ledu, později jodidu stříbrného a olovnatého, na nichž se srážela voda a mrak se vypršel dříve, než by k tomu došlo přirozeně.
Pokusy však neprobíhaly příliš úspěšně a hlavně byly velmi nákladné, takže se od nich upustilo.
„Každý mrak se nehodí. Musí jít o smíšené oblaky s určitým vodním obsahem, takzvané hrady, s tmavým spodním okrajem a běloučkým vrškem prozářeným sluncem.
A nesmějí být moc vysoko, vzdálenost mezi jejich základnou a zemí by neměla být větší než dva kilometry. To proto, aby padající kapičky neměly čas se cestou vypařit,“ vysvětluje František Pustina.
Slibné pokusy vyšuměly

Sportovní letoun Meta Sokol vybavený trojicí hořáků na konci křídel vystoupal 3. července 1963 pod základnu mraků, kde pilot „pochodně“ zapálil.
Výstupné vzdušné proudy natáhly vznikající aerosol do oblaku (patentovaná směs s jodičnanem stříbrným hořela asi dvě minuty) a na Křivoklátsku v povodí přehrady Klíčava se po chvíli rozpršelo.

Laser i černé desky

• Tým vědců ze Švýcarska, Francie a Německa zase experimentuje s využitím laseru: v mraku ionizuje molekuly plynného dusíku a kyslíku, které pak fungují jako kondenzační jádra a objevují se miniaturní kapičky. Ty dále rostou a spojují se ve větší kapky. Problém spočívá v tom, že se zatím vytvářejí jen v dráze paprsku laseru, zbytek mraku nereaguje. Vědci se nyní snaží vymyslet jak prosvítit velkou část oblačnosti.
• Odborníci z univerzity v Bruselu, z izraelské Univerzity Bena Guriona a experti z NASA využívají speciální černé desky schopné absorbovat co největší množství tepla ze slunečních paprsků. To pak vystoupá společně se sraženou párou do vyšších poloh atmosféry, kde se transformuje v mraky a posléze déšť.

O Františku Pustinovi se začalo psát v novinách nejen u nás, ale i za hranicemi jako o muži, jenž zkrotil přírodu. „Stal jsem se docela známým. Někteří lidé pak našim pokusům přičítali vinu za některé pustošivé bouře. V nich jsme ale prsty opravdu neměli,“ usmívá se bývalý vodohospodář.
„Ověřili jsme si, že se tímto způsobem dají na několika stech metrech čtverečních vyvolat umělé vodní srážky.
Nejlépe by šla metoda uplatnit u nádrží v horách, třeba v Beskydech, Krušných horách nebo u Lipna,“ říká muž, jemuž přátelé tenkrát přezdívali obchodník s deštěm.
Další pokusy prokázaly, že by se také daly využívat pozemní plynové generátory.
„Hořáky byly rozmístěny zhruba dva kilometry od sebe a v řadách o rozestupu asi deset kilometrů. Za příhodných podmínek hořely několik hodin.
Problém byl v koordinaci a rychlém spojení s obsluhou. Při našich možnostech se pozemní infekce mraků ukázala jako těžko zvladatelná. Ale za ideálních podmínek by umělé srážky zasáhly území několika set kilometrů čtverečních.“
V otázce, proč se slibně rozeběhnuté pokusy zastavily, má František Pustina jasno: „Úkol jsme splnili v době pražského jara.
Tenkrát politické zájmy začaly převažovat nad ekonomickým pokrokem. Navíc po okupaci v roce 1968 emigroval vedoucí vědeckého tým ČSAV, který se na našem úkolu významně podílel.“
Dráždění deště nekončí

Okupace významně ovlivnila také Pustinův soukromý život. Jeho manželka s mladším synem se nemohla vrátit ze Švédska, kde byla na návštěvě u kamarádky.
Zůstal tady se starším synem sám, a přestože stát proklamoval, že umožní sloučení rodin s nezletilými potomky, František Pustina neuspěl.
Pětkrát o to žádal, pětkrát se odvolal. Marně se snažil 20 let snad proto, že „na vyšších místech“ měli obavy, aby své zkušenosti a poznatky nevyvezl.
S manželkou se znovu potkali až koncem 80. let, ale rodinu už spojit nedokázali, i když si ani jeden z nich nenašel nového partnera.
František Pustina bydlí v pražských Kobylisích a občas zajede na chatu, kterou má vzdušnou čarou něco přes šest kilometrů od vodní nádrže Klíčava.
Nedávno se byl na přehradní hrázi podívat a zavzpomínal, jak se nad ní před 48 lety rozpršel „jeho“ umělý déšť.
V době, kdy měl František Pustina už dávno splněno, pokračovaly experimenty s vyvoláním srážek ve světě (nejvíce v poslední čtvrtině 20. století).
V letech 1974 až 1995 Světová meteorologická organizace registrovala přes 80 probíhajících programů v 27 zemích.
Postupně ale ubývaly. Zatímco v 70. letech minulého století dávala vláda USA na výzkum umělých atmosférických srážek ročně zhruba 19 milionů dolarů, začátkem 90. let pět milionů a koncem století již jen půl milionu.
Podporu podobných programů utlumil také Izrael. Nedostatek peněz ovšem neznamená, že výzkumy skončí - ve více než 20 zemích světa vědci dál pracují i za pomoci soukromých financí.
Doufají, že se jim podaří splnit jeden z dávných snů člověka a ovládnou déšť „na počkání“. V době, kdy lidstvu hrozí nedostatek vody, je to velmi aktuální cíl.

Author:

Ivo Podskalský

• 

mne nikto nič nebude zakazovať

Hej pravda je. takato dohoda existuje ( http://en.wikipedia.org/wiki/Environ...ion_Convention ) a urcite by nevznikla len tak pre nic za nic. Co som ale myslel, zeby tej pani na vaznosti dodalo, keby spominala viac faktov z odkazmi, so studiami atd. Pretoze bez toho je to len senzacia, ktoru 80% ludi oznaci za blud, a 15 % sa zamysli a 5% za tym pojde dalej.
Pravdu mas aj s tymi technologiami. Myslim, ze ked su peniaze, tak su mozne veci, o ktorych sa nam nesniva.